Stop

Stopka (anglicky safe word) by měla plnit fuknci záchranné brzdy v BDSM aktivitách. Základním pravidlem pro bezpečné kinky hrátky je komunikace a stanovení pevných hranic a limitů ještě před samotnou scénkou, ale i za těchto okolností může nastat situace, kdy jedna ze zúčastněných osob nechce nebo nemůže v hrátkách pokračovat. Tyto situace se mohou přihodit i v dlouhodobých partnerských vztazích a během praktik, které mají partneři mnohokrát vyzkoušené. Stačí drobná odchylka ve zdravotním stavu, stres nebo hormonální změny a i aktivita, která byla v minulosti vítanou a příjemnou pro všechny zúčastněné, se může stát nepříjemnou záležitostí, proto je potřeba, aby na použití stopky nezapomínali ani lidé, kteří se BDSM věnují dlouhodobě a se stálým partnerem.

Nastavení stopky záleží na konkrétních lidech a každý ji vnímá jinak, pro někoho vyslovení stop znamená okamžité ukončení hrátek, pro jiného jen varování, že nemá pokračovat v dané praktice (například u výprasku), ale že se lze věnovat jiným aktivitám (kapání vosku). V prvním případě může být ale použití stopky zrádné- pokud se submisivní osoba bojí, že při jejím vyslovení okamžitě skončí veškeré hrátky, často se stává, že stopku nevysloví a podstoupí proto praktiky, které jsou (ať už ze své podstaty nebo svou intenzitou) za dohodnutými limity a porušují tak hranice, které daná osoba má.

Porušení hranic a překročení limitů má velký dopad na lidskou psychiku. Člověk, u kterého byly v rámci hrátek porušeny pevně stanovené hranice, ztrácí důvěru a může se potýkat s psychickými problémy, například s depresemi. Někdy se stává, že se zcela straní všeho, co je s BDSM spojené, někdy se straní konkrétní komunity nebo člověka, ale vždy je porušení dohody velkým problémem a trvá dlouhou dobu, než se s ním člověk vyrovná. Překročení hranic se z emocionálního hlediska vůbec neliší od znásilnění, a to i v případě, že hrátky nezahrnovaly pohlavní styk, proto je nutné, aby všichni zúčastnění věnovali velkou pozornost vytyčování hranic a domlouvání pravidel a dbali na to, aby tyto hranice nebyly porušeny a aby pravidla byla dodržena.

Stopka může mít mnoho podob, ale první zásadou pro její použití je její odlišení od ostatních používaných slov. Pokud někdo chce použít jako stopku slovo Ne, může se stát, že partner toto odmítnutí přehlédne a považuje vyslovený zápor za součást hrátek. V případě, že jako stopka je domluvené slovo ze zcela jiné sféry, například Žirafa, je při jeho vyslovení všem zúčastněným ihned jasné, že se něco děje.

Další obvyklou formou je tzv. stupňovaná stopka, která je poměrně obvyklá u párů, které se neznají příliš dobře a zatím nemají mnoho společných zkušeností, takže jejich odhad situace nemusí být ještě zcela přesný. Obvykle se používají barvy, jejichž význam je nezpochybnitelný:

• zelená- vše je ok

• žlutá- je potřeba dbát zvýšené pozornosti a přibrzdit

• červená- stůj.

Důležitou variantou stopky je také stopka neverbální, která je nutná pro situace, kdy submisivní člověk nemůže mluvit (roubík v puse, kolíček na jazyku). Obvykle se používají gesta, jako je kývání hlavou, puštění balonku, který submisivní osoba drží v ruce, pokročilým stačí mrknutí víčky.

Dominantní osoba je zodpovědná nejen za dodržování limitů a hranic a respektování případné stopky, ale i za to, že nepřehlédne dohodnutá neverbální gesta a za kontrolu bezpečí a pohodlí submisivní osoby.