Sadismus a masochismus

Sadomasochismus je pojem, který zahrnuje dva rozporuplné, i když navzájem se přitahující jevy. Tento termín býval dříve obecně používaný pro označování nestandartních sexuálních preferencí zahrnujících bolest nebo ponížení, ale dnešní společnost častěji používá jen jednu polovinu tohoto termínu a mluví buď o sadismu, nebo masochismu.

Sadismus

je odchylka od většinových sexuálních aktivit, při které člověk pociťuje vzrušení z působení bolesti (často v kombinaci s ponížením) partnera. Při lehké formě sadismu postačí partnerovo tiché zasténání při plácnutí po hýždích, ale některé osoby shledávají potěšení v intenzivněších výprascích, případně praktikách porušujících integritu kůže a zahrnujících krvavé hrátky. Tato sexuální odchylka dostala pojmenování po Markýzi de Sade, který byl autorem mnoha erotických románů s prvky násilí. V minulosti byl sadismus považován za velmi vážnou a nebezpečnou poruchu a většina společnosti si ji spojovala se sexuálními delikventy, ale v současné době, kdy jsou debaty na téma lidské sexuality stále otevřenější, stále více lidí přijímá fakt, že sadista nerovná se automaticky násilník a nebezpečný člověk. Samozřejmě, sadismus je stále zařazen mezi parafilie (dříve označované jako sexuální deviace) a z lékařského hlediska je rozdělen na čtyři formy:

• Sadismus prvního stupně- osobu vzrušují sadistické představy o působení bolesti jiným, ale tyto představy neuskutečňuje

• Sadismus druhého stupně- osoba uskutečňuje své představy s konsensuálním partnerem ( tento partner tedy projevuje masochistické sklony), v tomto případě hovoříme o BDSM

• Sadismus třetího stupně- osoba uskutečňuje své představy i s partnery, které s tímto jednáním nesouhlasí, ale nedochází zde k závažným zraněním nebo k usmrcení

• Sadismus čtvrtého stupně- osoba usutečňuje své představy výhradně s partnery (obětmi), které s tím nesouhlasí a dochází zde k závažným zraněním, případně usmrcení oběti

Avšak přes tuto znepokojivou klasifikaci jsou nejčastějšími formami sadismu první dva stupně a jen nepatrný zlomek osob pociťujících sadistické sklony se dostane na šikmou plochu a poruší zákon. Díky osvětě v rámci temných zákoutí lidské sexuality mají sadisté mnoho příležitostí dostat se do společnosti podobně orientovaných lidí a najít si vhodný protějšek tak, aby prožili plnohodnotný partnerský i sexuální vztah, který nikoho nepoškozuje a nikomu neubližuje, ale oba partnery dokonale naplňuje.

Masochismus

je sexuální odchylkou, při níž člověk zažívá vzrušení při prožívání bolesti. Tato odchylka je obecně laickou společností přijímána mnohem shovívavěji, však masochisté se mnohdy setkávají s nepochopením u partnerů, kteří nemají nejmenší sadistické sklony a odmítají působit bolest milovanému člověku. Stejně jako sadismus je masochismus stále hodnocený jako porucha a je rozdělen na čtyři formy:

• Masochismus prvního stupně- osobu vzrušují představy, ale nerealizuje je. Tyto představy mohou mít i sadomasochistický, případně až sadistický charakter

• Masochismus druhého stupně- osobu vzrušuje stejnou měrou bolest přijímat i působit a orgasmu dosahuje i bez bolesti nebo ponížení

• Masochismus třetího stupně- osoba nepociťuje žádné sadistické sklony a tíhne k prožívání bolesti a ponížení. V této fázi ale masochista dokáže své choutky potlačit (například ve vztahu s partnerem, který pro to nemá pochopení)

• Masochismus čtvrtého stupně- osoba nedokáže omezit své potřeby vnímání bolesti a ponížení a nedosáhne bez nich vyvrocholení.

Za zmínku stojí skutečnost, že osoby se sadistickými nebo masochistickými sklony nemusí nutně pociťovat sklony k dominanci nebo submisivitě, a v případě že u nich tyto sklony projeví, nemusí být vždy v dokonalé rovnováze. Příkladem mohou být dominantní masochisté, kteří své partnery rádi ovládají a v rámci sexu po nich vyžadují působení bolesti.