Pojem, který čím dál více rezonuje společností. Je možné, abychom mohli lásku sdílet s více partnery, aniž by zároveň nestrádali? Je polyamorie další výmysl, nebo jde jen o nový druh nevěry?
Polyamorie, neboli mnoholáska. Životní styl, kdy člověk žije ve více romantických vztazích zároveň.
Tato hlavní definice popisuje zásadní odlišnost od známého a zažitého konceptu monogamie. Nejde však o nic nového, polyamorie zde byla ještě dávno před nástupem patriarchátu. Nebylo nic neobvyklého, že lidé žili v komunitách, kde společně pracovali na přežití, vychovávali potomstvo a fungovali i jako milostný celek.
POLYGAMIE A POLYAMORIE
Velkým rozdílem mezi těmito dvěma podobnými pojmy je pro polyamorii snad nejdůležitější pravidlo – nadšený souhlas všech zúčastněných. V případě polygamie jde o právoplatný sňatek jednoho muže s více ženami (polygynie), nebo naopak (polyandrie), kdy pouze daný člověk má více závazků a ostatní jsou věrní jen jemu. Ne vždy jde ale o sňatky, se kterými souhlasí i ostatní partneři.
V polyamorii je nejpodstatnější, aby všichni, kterých se takové vztahy týkají, souhlasili a chtěli je tak. Stejně, pokud jde o zdravé a správné fungování, mají všichni dostatek všeho, co potřebují, nejde totiž jen o sex, ale o plnohodnotné soužití. Monogamní a polyamorní vztahy se vlastně téměř neliší. Jediný rozdíl je právě v počtu partnerů a v obou případech jde jen o nastavení hranic, které vyhovují všem.
JE TO JENOM OTEVŘENÝ VZTAH
Stejně jako vše nově populární je i téma polyamorie bohužel plné předsudků, špatných definic a mýtů. Jelikož jsme v našich krajích zvyklí, že dva si jsou naprosto exkluzivní, zastává hodně lidí názor, že jde pouze o formu promiskuity, nevěry, otevřeného vztahu, nebo že se to zvěrstvo děje na úkor partnera. Všechny podobné názory vám každý, kdo žije v opravdových polyamorních vztazích, velice rád vyvrátí. Přes skutečnost, že možnost mít více poměrů zároveň dává svobodu a jistotu, že nejste nikým vlastněni, platí i zde pravidla, kterých je třeba se držet. Pravidla, které si vytváří právě sami účastníci, o kterých všichni vědí a – opět jsme u toho – dobrovolně s nimi souhlasí. Více než kde jinde je právě tady důležitá komunikace a protože jde často o stálé a dlouhodobé vztahy, užijete si komunikace spousty. Bez otevřenosti a informovanosti to totiž opravdu nepůjde.
Zde narážíme i na důvod, proč nemůže jít o nevěru, protože při nevěře o vašich záletech partner většinou neví. Otevřený vztah je pro změnu založený na povrchních známostech, nebo jen sexu na jednu noc. Stejně tak není polyamory, pokud člověk trpí konkurenci, jen aby o svůj protějšek nepřišel.
Když tedy odfiltrujeme všechny dezinformace, zůstane nám velice hezký způsob stabilního soužití. Jsou totiž věci, které nám jeden partner dát nemůže. Krásným případem je například bisexualita. Nebo třeba máte rádi tenis, jste zároveň fanoušci divadla, ale vás protějšek by vás raději umlátil pálkou, než aby s vámi usedl v hledišti. Pro vás jsou ale obě činnosti velmi důležité a chcete je sdílet se svým milovaným. Proč tedy nemít partnera, který s vámi nadšeně vyrazí za kulturou a zároveň dalšího na kurt? Pokud je člověk schopný dát plnohodnotnou lásku oběma, tak proč ne. Nejde ale o to mít více partnerů kvůli rozličným koníčkům, protože opět – v polyamorii jde o plnohodnotný vztah.
ČAS, ČAS, ČAS
Když tedy pomineme společenská dogmata, připustíme si, že nejde jen o sex a že podobně jako jsou rodiče schopni milovat víc dětí stejnou měrou, můžeme cítit silná pouta k více lidem zároveň, nacházíme krásnou cestu k poznání a pochopení polyamorie. Samozřejmě nežijeme v ideálním světě, takže i zde se setkáme s mnoha problémy. Třeba velmi náročná otázka času. Spousta lidí má v dnešní době problém věnovat jeho dostatek jedinému partnerovi. Na druhou stranu, ne každý potřebuje naši neustálou přítomnost a čas, který spolu pak trávíme, může být plnohodnotnější a váženější. Nejednou se pro tento účel osvědčily sdílené kalendáře.
Stejně jako v monogamních vztazích existují i tady nepříjemnosti jako nevěra, žárlivost, hádky, nejistota a všemožné nešvary. Často je ale v obou případech na vině špatná komunikace. Když se problémy neřeší, nic nefunguje a vztah mnohdy i špatně končí.
Někoho napadne, že zde hrozí i nebezpečí nemocí. Ano, takové hrozby jsou. Jsou ale všude a být opatrní, chránit se a chodit na preventivní testování bychom měli všichni.
MŮJ PARTNER MÁ MOJI PARTNERKU
Forem a způsobů vztahů v polyamory světě je nespočet. Existují uspořádání hierarchické, s například jedním primárním partnerem a pak různým počtem sekundárních, nebo jsou všechny vztahy na stejné úrovni. Každý je jiný a nesrovnatelný. Stejně pestrá může být i kombinace hetero a homosexuálních partnerství, kde záleží na orientaci zúčastněných. Obvyklé bývají takzvané triády, ve kterých žijí tři lidé dohromady, nebo dva páry ve společném svazku. Polyamorní může být i jen jeden z páru, pokud s tím druhý souhlasí. Lidé můžou mít partnery společné, nebo každý zvlášť. Setkat se můžeme i s celými komunitami, nebo polyamory rodinami. Běžná je i společná výchova dětí, které (světe div se!) vyrůstají v milujícím a spokojeném zázemí a samy se rozhodují, jakým způsobem chtějí do budoucna žít.
Všichni jsme jedineční, někdo preferuje vztah pouze s jedním člověkem, někdo ne. Každý upřednostňuje jiné závazky a má různý pohled na jejich správné fungování. Jsou i lidé, kteří jsou raději sami a jsou naprosto šťastní. Ať už vámi polyamorie rezonuje, nebo nikoli, je důležité si uvědomit, že všechno je v pořádku a nikdo nemá právo zavrhovat váš způsob života, i kdybyste chodili s mimozemšťanem – tedy pokud s tím souhlasí.
Foto credits: Danny Worm
