Pražský tatér Kubo se před měsícem odhodlal k jednomu z nejrizikovějších zákroků z oblasti bodytuningu – barvení očního bělma. Je tak oficiálně první z České republiky, kdo tento zákrok podstoupil. Tetování očního bělma bylo poprvé uskutečněno teprve před 10 lety. Jedná se tedy o velmi mladou modifikaci. První tetování očního bělma podstoupili společně tři nadšenci do tělesných modifikací: Pauly Unstoppable (Pauly ovšem podstoupil později změnu pohlaví a dnes je známý jako Farrah Flawless), Josh Rahn a Shannon Larratt. Poslední jmenovaný, tehdejší majitel světoznámého e-magazínu bmezine.com, byl ostatně také tím, kdo s nápadem tetovat oční bělmo přišel. Zákrok samotný potom provedl modifikátor přezdívaný Luna Cobra, který přišel na způsob, jak Shannonovy nápady realizovat. Tetování oční bulvy je v současnosti nabízeno v různých barvách. Nicméně jeho bezpečnost není stále prokázána, stále se experimentuje. Pražská výprava v čele s Kubem, modifikátorem Shemonem a piercerkou Mirkou ze studia Hell vyrazila až do Dortmundu přímo právě za Luna Cobrou. „Luna Cobra je jediný člověk, kterému bych u této značně nebezpečné modifikace věřil, že je schopen provést jí s minimálními riziky…“ vyjádřil se k náročnosti zákroku Shemon. Samotné tetování očního bělma se již během deseti let svého fungování stalo metodou poměrně známou. Jaké to však je přímo z pohledu majitele? Zeptali jsme se samotného Kuba.
Odpovědi na otázky necháváme v původní podobě.
Kdy a proč ses rozhodl, že tuto metodu podstoupíš?
Samotná metoda tetování očního bělma mne zaujala hned, kdy jsem měl možnost se s ní potkat na internetu. V průběhu času jsem sledoval množství různých barev v kombinaci s tetováním očního bělma, což způsobilo, že se mi v hlavě začala rodit myšlenka, jaké by to bylo v mém případě. Luna Cobrovi jsem se ozval prostřednictvím mailu, přibližně tři čtvrtě roku před mým zákrokem. Ihned potom jsem se dozvěděl, že bude mít hostování v Evropě
a je šance ho zastihnout v blízkosti České republiky.
A proč? Protože se mi z toho estetického hlediska hodně líbí a myslím si, že každý člověk by měl mít svojí barvu očního bělma. Takže jde spíše o další projev individuality a možnosti odlišit se od masového mainstreamu.
Jak moc ses na zákrok připravoval?
V první řadě jsem se snažil dohledat veškeré informace o samotném zákroku a možných rizicích, není jich rozhodně málo. Po zvážení všeho to mělo ale celkem rychlý spád. Na samotný zákrok se nejde extra připravit. Je to spíše o práci s hlavou. Překonat stres, uklidnit se a být si sto procent jistý svým rozhodnutím.
Co se týče barvení bělma, existuje mnoho neznámých. Bojíš se případných komplikací, přeci jen je metoda poměrně mladá?
Luna Cobrovi jako kodifikátorovi a tvůrci této metody věřím do velké míry. Přece jen jsem navštívil toho, kdo vše vymyslel a má za sebou tisíce spokojených zákazníků. Myslím si, že jestli se komplikace nedostaví v prvním dni po zákroku, šance, že se něco radikálně změní v průběhu roku, je velmi nízká. Je to sice můj názor, na druhou stranu se zatím nezjistilo nic vážného, z čeho by sem si měl dělat těžkou hlavu.
Můžeš popsat den samotného zákroku? Většina lidí nemá ani představu, jak takový zákrok probíhá.
Přiznám se, že jsem byl velmi nervózní. Mám za sebou už různé druhy modifikací, některé velmi náročné. Tento zákrok mi však způsobil obrovský stres. Hlavně proto, že jsem si nedokázal představit, jak to zvládnu a jaká je míra bolesti, kterou budu při zákroku pociťovat. Vzbudil jsem se brzo ráno, někdy okolo šesté hodiny a už mi v hlavě šrotovala myšlenka: „Dnes je ten den, dnes jdu na to!“. Proběhl ještě telefonát s mojí ženou a bylo mi přáno hodně štěstí. Největší stres jsem pociťoval v autě na cestě do tetovacího studia, kde jsme se měli s Luna Cobrou potkat. Kouřil jsem jednu cigaretu za druhou. Velmi mi pomohlo a uklidnilo, když jsem Luna Cobru konečně viděl osobně. Mluvil se mnou klidným hlasem a s velkým zájmem řešil, jakou barvu jsem si vybral a jestli chci takto vybarvit jedno nebo obě dvě oči.
Vysvětlil mi princip zákroku, co mám a co nemám dělat. Potom proběhla rychlá příprava: křeslo, barva a jít vykouřit několik cigaret Bavili jsme se celkem klidně o všem možném
a stres ze mě zázračně vyprchával. Potom přišla otázka, jestli jsem ready, jestli se na to vrhneme. Neváhal jsem. Lehl jsem si na lehátko, na tvář mi zasvítil silným světlem.
Dostal jsem rukavici a jednu stranu oka jsem pomáhal natahovat osobně, takže jsem to nevnímal jako útok, ale jako spolupráci. Luna Cobra řekl, že samotný vpich bude trvat maximálně 10 sekund. A věřte mi, že to bylo dlouhých 10 sekund. Upozornil mě, aby sem se soustředil na jeden konkrétní bod, na který se mám během vpichu dívat. Zhluboka jsem se nadechl a odsouhlasil jsem, že můžeme začít. Pak už jsem jen cítil tlak v oku. Soustředil jsem se, jak jen jsem uměl, ale zároveň jsem byl naplno odevzdaný do jeho rukou.
Než jsem si uvědomil, co to dělám, první vpich jsem měl za sebou. Následovalo vypláchnutí vodou, což považuji za značně nepříjemné. Luna zkontroloval výsledek prvního vpichu, pochválil mé soustředění a pokračovali jsme dál. Ve finále to bylo velmi rychlé. Zeptal se mě, jestli se cítím OK, a pokud ano, že se můžu postavit a podívat se do zrcadla na to, jak se mi barva rozlévá v bělmě. Moje reakce bola: „Co ti j**e?“ Byla to nádhera, spokojenost, euforie. Usmíval jsem se od ucha k uchu.
Bylo to něco úžasného, co dokáže pár kapek barvy. Dal jsem si další cigaretu a už značně klidný jsem si dobrovolně lehnul na lehátko v nedočkavosti na finální výsledek. Ve finále mi do levého oka vstříkl barvu třikrát a do pravého dvakrát. Necelých 15 minut a bylo po všem. Následovala euforie, překonání sebe samého, intenzivní radost a spokojenost. Luna Cobru jsem silně objal a děkoval mu za jeho přístup. Následně jsem objal i Mirku se Šimonem
a děkoval jim, že byli se mnou a starali se o mě. Propotil jsem celé tričko a dal si foto s mistrem svého oboru.
Jak jsi to zvládl Ty osobně?
Luna mi říkal, že největší problém se stresem mají lidi, kteří nemají žádné modifikace, případně kérky, piercingy. Myslím, že jsem to zvládl velmi dobře, Přece jen jsem to plánoval dlouhou dobu dopředu a šlo mi o co nejpohodovější zážitek. Myslím, že jsem si misi splnil na jedničku.
Je něco, co bys vzkázal případným zájemcům?
V první řadě bych poradil přemýšlet nad barvou očního bělma. Dost se tím změní výraz tváře. Vzhledem k tomu, že se jedná o nezvratnou modifikaci, je barva velmi důležitá. Poradil by sem všem, aby si vybrali skutečně toho nejlepšího v oboru. Dnes tuto metodu dělá mnoho modifikátorů, ale pokud se jedná o oči, orgán, kterým vnímáme tento zapeklitý svět, neuspěchal by sem to a dal tomu čas a počkal si na toho nejlepšího. V neposlední řadě přesvědčení, že to člověk vážně chce i napříč tomu riziku oslepnutí. Bez prdele vážná věc, kterou by měl zvážit každý, co do toho půjde. Ale věřte mi, že výsledek předčí vaše očekávání. Radost a finální vzhled za to stojí. Přece jen žijeme jen jednou. Na viděnou: P
