Být fotografem úchyláren není prdel!

Jsou to i jiné části těla a fotografka Agience je vidí až záviděníhodně často. Anebo ne? Jaké to je, stát uprostřed dění na fetish akcích nebo v soukromí něčí ložnice? Svoje zkušenosti popisuje fotografka, kterou znáte z většiny akcí pražského studia Hell.

Sex, nahota, krev, bolest, rituály, ale i hororová témata a koncerty, na které svoji babičku rozhodně nevezmete. Nevezmete tam ale ani svoji mámu, natož mladší sestru! To vše je téměř každodenní chleba všech fotografů, kteří se namísto něžných portrétů a dojemných dětských love pictures věnují jinému šálku kávy. Náměty podobných akcí může většina lidí označit za úchylné. Věnovat se této oblasti vyžaduje odvahu, nápad, velkou dávku otrlosti, ale také zájem o všechna tato témata.

„Musíte se smířit s faktem, že vaši práci ocení jen určitá skupina lidí, zbytek možná jen pochválí technické provedení,“ prozradila o své práci Agience. Tento druh povolání je však stále ještě mírnější než kupříkladu kameraman v pornu.

Úchylná fotografka, ale i magistra v jednom!

„Focení se mnohým zdá být jednoduché, dostupné a hlavně zábavné. O té jednoduchosti to není až taková pravda. Přesvědčit se o tom můžete už po prvním dni, kdy se budete s těžkým fotoaparátem plazit mezi lidmi, kteří jsou oblečení do naolejovaného latexu, nebo utíkat na hřbitově se sekáčkem v ruce, abyste ho podali modelce a stihli dobrý záběr, dokud ji nesní banda zombíků,“ dodává Agience, která se k tomuto koníčku, jenž přerostl v práci a hlavní zálibu, dostala při studiu na vysoké škole.

„Víte, dneska se vzhledem k dostupnosti nejrůznějších fotoaparátů zdá focení jednoduché. Ale není. Stále nejsem dokonalá, ale jsem na dobré cestě. Fotím už mnoho let a pořád sama sebe bičuji, abych byla lepší.“ Skoro to vypadá, že mládí této fotografky bylo jen focení, škola… a focení. A nejste daleko od pravdy. Vystudovala univerzitu v oboru environmentalistiky a chemické průmyslovky. K částem lidského těla a přírodě má tedy velmi blízko, možná právě proto ví, jak je nejlépe zachytit.

Je třeba být profík, ať to stojí, co to stojí!

„Ať už je to dokument, anebo portrétní fotografie, oboje má své zásady. Fotograf se musí za každých okolností zachovat jako profesionál.“ Takže pokud se někde odehrává skupinový sex nebo rituál vítání jara, vy jste tam kvůli focení, ne pro zábavu, a už vůbec ne proto, abyste se přidali k hrátkám, i když by vás to i lákalo. Vaše práce je o obětování se. Vy na něco takového samozřejmě nemáte ani pomyšlení, protože plánujete fotky odevzdat v termínu.

Tu se dostáváme k dalšímu bodu, a to je bezpečí techniky. Při focení svateb jsou to určitě slzy dojetí, které zmáčí váš přístroj, no tady jsou to tělesné tekutiny různého druhu. Určitě si domyslíte. Vždy je dobré u sebe mít kromě dress codu i záložní outfit, člověk nikdy neví.

Ať už jste stylově oblečení nebo zabalení ve vrstvě alobalu, vaší největší starostí při focení je preciznost. Pak je však radost z každého podařeného záběru nevyslovitelná.

Uhýbání latexákům, uhýbání ranám bičů, stísněný prostor, vydýchaný vzduch, rychlost, preciznost a hodně nocí v práci. To je život Agience. „Jsou to denní radosti i strasti, které doslova přehlídnete, pokud svoji práci milujete. Proto se kamarádům a známým vždy rádi pochválíte s novinkami ze světa, který je vám už tak vlastní, že snaha přeměnit jejich šokované výrazy zpět na projevy pochopení vám dá zabrat víc než jen vypití jednoho piva. Jak už jsem zmiňovala výše, pokud děláte něco, co vás vnitřně naplňuje, jste ochotní pro to udělat hodně a v mnohém se obětovat. A za tak dobrodružnou práci, jakou je focení úchyláren různého druhu, to určitě stojí.“

Více se o práci Agience můžete dozvědět na jejím instagramu a facebooku.