BDSM NENÍ DOMÁCÍ NÁSILÍ

Nedávno českým internetem proběhla zpráva o mladíkovi, který údajně neovládl svou
sadomasochistickou povahu a během vynuceného sexu zbil dívku do bezvědomí. U soudu se poté hájil tím, že zkoušel jisté tvrdší praktiky. Takovýto případ není rozhodně ojedinělý a bohužel
“díky” těmto zprávám se na BDSM komunitu nahlíží ve většinové společnosti jako na sexuální
devianty, kteří trpí duševní poruchou a neovládají svou sexuální fantazii.
BDSM praktiky by měly být vždy plně bezpečné, přičemž všichni zúčastnění souhlasí s předem
domluveným “scénářem”. Zároveň by měli být plně při smyslech a měli by mít předem připravené
safe word.
Předpokládáme, že v tomhle případě dotyčný není klasický BDSM pozitivní člověk, který by měl o praktikách a
jejich pravidlech nějaké hlubší povědomí a tak jsme se obrátili na odborníka Mgr. Filipa Šinknera z
projektu Parafilik, jenž spadá pod Národní ústav duševního zdraví (NUDZ) a položili jsme mu
otázky, které se týkají právě tohoto tématu.

Z jakého důvodu se toto lidem děje? Proč se to mohlo stát?  

Není možné z pohledu odborníka na dálku komentovat probíhající případ, o kterém máme  informace jen z médií, to by rozhodně nebylo korektní. Obecně je v oblasti partnerské sexuality  zásadní informovanost a vyvracení mýtů, které kolem oblasti sexuality panují. Ideální by bylo,  kdyby se lidé už od mládí přiměřeně věku dozvídali relevantní informace ohledně sexuality, včetně rizik, které s sebou přináší některé neobvyklé sexuální praktiky či preference. Velmi důležité je  zdůrazňování toho, že veškeré sexuální kontakty mezi partnery musí být konsensuální – se  vzájemným souhlasem všech zúčastněných partnerů. Podstatné je také zmínit, že sexuální  preference jsou vrozené – nelze tedy soudit lidi za to, co je vzrušuje. Každý z nás však nese  zodpovědnost za to, jak se chová. 

Jak lze takovýmto situacím předcházet?  

Předcházet nepříjemným a nebezpečným situacím lze jednak kvalitní edukací bez předsudků, o  které jsem psal výše. Zásadní je také otevřená komunikace mezi sexuálními partnery ohledně jejich přání, potřeb, obav, bezpečnosti a nastavování a dodržování společných hranic. Pokud má  například někdo v oblibě BDSM praktiky, při kterých dochází ke konsensuálnímu násilí, je klíčové  využívat a dodržovat bezpečnostní mechaniky a řídit se zásadami SSC. 

Co dělat, pokud člověk pociťuje sklony k nekontrolovatelnému sexuálnímu násilí/jak se tyto  problémy řeší? Je možné se někam v této situaci obrátit?  

Rozhodně je důležité vyhledat odbornou pomoc. Moderní sexuologie neodsuzuje lidi na základě sexuálních preferencí, ale nabízí jim možnosti, jak se svou sexualitou pracovat, aby neohrozili  nikoho jiného, ani sami sebe. Rozumíme tomu, že pro některé lidi může být velmi složité zajít za  sexuologem a svěřit se mu s něčím jako „vzrušuje mě, když se moje sexuální partnerka brání a  projevuje nesouhlas“ nebo „líbí se mi, když můžu svého partnera zbičovat do krve“. Právě kvůli  takovým bariérám v navštěvování odborníků vznikl projekt Parafilik, který nabízí online  poradenství, krizovou intervenci i terapii, anonymně a zdarma. 

Kdokoliv může napsat svůj dotaz nebo se přihlásit do terapie. Projekt Parafilik jsme spustili pod heslem  „nemůžete za své pocity, můžete za své činy“ a podle toho se ve spolupráci s klienty také řídíme.

Nutno podotknout, že BDSM není primárně o sexu a není nutné, aby došlo v průběhu praktik k  penetraci či orgasmu. Pokud máte rádi tvrdý sex, například v podobě rychlých přírazů,  neznamená to, že provozujete BDSM.

BDSM mají předem stanovený scénář, kterého se všechny zúčastněné strany v rámci bezpečí a  “spokojenosti” všech drží a jehož hranici nepřekračují.

Veškeré BDSM praktiky by měly probíhat v rámci SSC – tedy Safe, Sane, Consensual, přeloženo  do češtiny tedy bezpečně, rozumně a se souhlasem.

Heslo SAFE nese jasné sdělení o tom, že by si aktéři měli počínat v jasně vymezených hranicích,  stanovit si tzv. stopku, neboli safeword, které používá především submisivní strana, aby dala  najevo například nesouhlas s počínáním dominanta či upozornila na strop své výdrže.  Bezpečností ovšem není myšleno pouze snaha předejít nechtěnému fyzickému ublížení, ale také  například prevence vůči pohlavně přenosným chorobám a neméně důležitá jsou také psychická  zranění. Modřiny můžete mít pár týdnů, ale zlomená psychika Vám vydrží podstatně déle. Je proto  dobré předem vědět, jak na tom Váš partner je nejen po fyzické stránce, ale také po té psychické.  Lidé provozující BDSM praktiky by měli býti psychicky vyrovnaní a pokud s BDSM začínají,  rozhodně by měli začínat pomaleji, aby poznali, co jim BDSM přináší za prožitek a jaké jsou  následné stavy.

Slovo SANE představuje především to, že by měli být aktéři plně při smyslech a měli by znát  zdravotní (fyzický i psychický) stav toho druhého, aby nedošlo k neúmyslnému ublížení na zdraví.  Zcela logicky je tedy nutno vyvarovat se konzumaci opojných látek (alkohol, drogy) otupujících  mysl či standardní práh bolesti.

CONSENSUAL znamená, že by při provozování BDSM praktik nikdo neměl být nucen do ničeho,  co sám nechce. Je tedy nutno stanovit si předem hranice, které se nepřekročí, praktiky, které se  nebudou provozovat atd. Zároveň by měl mít každý v průběhu hrátek možnost odvolat své  rozhodnutí.

Za zmínku jistě stojí i fakt, že pokud se BDSM praktiky potkají s nesprávným člověkem, může vše  dopadnout ještě hůř, než jen nechtěnou modřinou či vyhozeným ramenem. Je známá spousta  sériových vrahů, o kterých se traduje, že praktiovali BDSM při svých vraždách a své oběti dlouze  mučili, což jim způsobovalo sexuální vzrušení. Pravdou ovšem bývá spíše to, že se v tomto ohledu o  BDSM praktikách nedá úplně hovořit, jelikož se nedodržují jejich pravidla. Pokud budeme brát v  potaz, že pravidla jsou elementárním prvkem, který BDSM určuje, můžeme tedy říci, že jejich  nedodržení přestává definovat BDSM a jedná se pouze o násilí. Ovšem násilí bez pravidel má s  BDSM komunitou společného opravdu pramálo. Ostatně věříme tomu, že nemálo lidí s deviantní  sadistickou preferencí žije spokojeně v konsenzuálních BDSM vztazích. Být deviantem rozhodně neznamená být nutně delikventem. Jak zmínil Mgr. Šinkner výše – je důležité být si vědom svých  pocitů a fantazií a především mít své činy pod kontrolou, protože jen my jsme zodpovědní za výsledky našeho chování. Vrazi naplňují pouze své sexuální fantazie a jedná se  spíše tedy o násilné sklony, nikoliv o správně uchopenou polohu BDSM. Spousta z vrahů své činy  hájila tím, že šlo o předem domluvený scénář, ale cosi se poté zvrtlo (například Jesse Kempson),  nutno však podotknout, že někteří vrazi měli BDSM praktiky skutečně v oblibě i mimo akt vraždy  či se s BDSM setkali ve svém životě před “kariérou vraha” a to mohlo vyústit v jejich následné  činy (například Albert Fish, Manfred Steel).

Pokud Vás lákají BDSM praktiky a postupně s nimi chcete začít či Vás toto téma zajímá třeba jen  z pohledu rozšíření si vědomostí o daném “fenoménu”, tak můžete kromě odborné literatury od  sexuologů využít i poněkud čtivější variantu od mistra z oboru, kterým není nikdo jiný než Míla  Bugtcher, který vydal již dvě knihy ve formách e-booku – “Jak začít s BDSM” a “Bít či nebít”, kde  Vás zasvětí do základů a ještě se u toho pobavíte. Pokud máte romantickou duši, jistě vás osloví i třetí díl, který se zaměřuje na vztahy v BDSM a jejich úskalí. Doporučujeme stáhnout všechny tři, ať se o vás taky nedočteme na novinkách.

Foto credits: Agience, Danny Worm