PAINT IT BLACK

Černá je nepřítomnost světla. Vidíme ji tam, odkud žádné nepřichází, dá se považovat za nejtmavší odstín všech barev a jako taková vlastně ani fyzikálně neexistuje. Kupodivu i přes její neexistenci jde o barvu mimořádně oblíbenou a významnou a to jak v umění, tak v módě nebo symbolice. Ve starověkém Egyptě byla černá považována za nejdůležitější, protože symbolizovala bahno Nilu, úrodnou půdu a blahobyt, v Indii to byla barva času a bohyně Kálí. I přes její spojení se smrtí a smutkem, které přineslo křesťanství, se v burgundských šlechtických kruzích čtrnáctého století vžila jako symbol bohatství a noblesy. A tak se v černé spojuje protiklad skromnosti, umírněnosti a žalu se symbolem bohatství, radosti a života. Ať už to máte s černou jakkoli, těžko budete hledat tradičnější barvu. 

Příběh Blackworku

Tetování je kulturní fenomén, který přežil tisíce let a nic nenasvědčuje tomu, že by se chystal na odpočinek. První použitý inkoust byl černý – takže ať už se vám kamarád s traditional růží na rameni snaží namluvit cokoli – blackwork (tzn. tetování výhradně černým inkoustem) tu byl dřív. Ačkoli kořeny blackworku sahají mnohem dál v čase (a i geograficky jsou širší), velký inspirační zdroj jeho dnešní podoby jsou tradiční tetování kmenů na území Polynésie. Tradiční formy tetování byly často příběhem lidského života – odrážely společenský status i rodové dědictví. Kmenoví tatéři mívali blízko k mystice a proces tetování nepostrádal spirituální rozměr. Výrazná černá barva, geometrické vzory a patterny i ritualistický přístup k samotnému procesu tetování jsou témata, která jsou pro moderní blackworkovou scénu příznačná. Pokud cítíte neutuchající hlad po informacích, určitě doporučuju mrknout na web antropologa Larse Krutaka.

Ačkoli dnes se ne všichni tatéři soustředí na spirituální stránku tetování, historicky sehrála mystika důležitou roli při formování tváře  moderní scény. Svatá geometrie („sacred geometry“), která ovlivňuje spoustu blackwork tatérů dodnes, byla spojená s transcendentnem, hermetikou i alchymií. Platonská teorie božských geometrických proporcí se do tetování více promítla sice až koncem dvacátého století, ale její vliv je nezpochybnitelný. Rituální vnímání procesu tetování pak zažilo svou renesanci s fenoménem tzv. moderního primitivismu.

Esteticky bylo blackwork tetování ovlivněno i poměrně překvapivým uměleckým směrem – vyšíváním. Detailní černé výšivky byly oblíbené v Tudorovské Anglii pod názvem „španělský blackwork“. Za své jméno vděčí výšivka víře, že se do Anglie dostala společně s garderobou Španělky Kateřiny Aragonské, první manželky Jindřicha VIII. Ať už je to s původem výšivky jakkoli, kontrast rozsáhlých černých vyšívání na bílé nebo světlé tkanině inspiroval velké množství tatérů dvacátého století.

Dvacáté století bylo obdobím rozkvětu různých tetovacích stylů, které se vzájemně ovlivňují a propojují dodnes. Ne všechny z nich ale přežily – ano, mám na mysli Tribal, evergreen devadesátkových diskoték. Co mají katalogové černé ornamenty společného s moderním blackworkem? Kus historie a skoro až sourozenecký vztah. Kde byl moderní blackwork pružný a vyvíjel se, tam tribal zatvrzele zavíral oči před změnami a obhajoval tradici. Kde moderní blackwork pracoval s individuálními křivkami těla, tam tribal trval na uniformitě katalogových návrhů a odmítal se změnit. V dnešní době vysmívaný starší bratr blackworku postupně ustoupil do pozadí a potupně skonal. I přes to, že dnes už je klasické Tribal tetování spíš úsměvnou raritou, blackwork přijal jeho odkaz a dal vzniknout speciální kategorii – neo tribalu. Ale o tom třeba jindy.

Podoba blackworku

V širším smyslu je blackwork vlastně jakákoli kérka, ve které tatér použil jenom černou barvu. Pro dnešek se ale zaměříme spíš na smysl užší, protože – co si budeme povídat – to je mnohem zajímavější jízda. Pro taková tetování je typický jejich rozsah – není tu místo pro minimalismus nebo nenápadnost. Intenzivní černá barva, velké začerněné plochy a využívání negativního prostoru jsou jeho klasické (ne však jediné) znaky. Blackwork je jako prohlášení, které už nelze vzít zpátky. Aby využil svůj potenciál a vynikl, potřebuje prostor. Není výjimkou, když černý samet pokryje plochu celé ruky nebo nohy, ale to je jen jedna z jeho podob. Stejně jako černá barva sama, i blackworkové projekty mohou působit různě – agresivně a radikálně, elegantně nebo (ač tomu mnozí nevěří) i jemně a žensky. I přes to, že obliba začerněné kůže dlouhodobě roste, jde o směr příliš specifický na to, aby se stal opravdu populárním, což je trochu škoda – estetika blackworku totiž funguje skvěle v tandemu s jinými tetovacími styly.

Blackwork jako týmový hráč

Víte, jak se říká, že černá se hodí ke všemu? Neplatí to jen v módě, v tetování je černá dokonalý parťák pro téměř jakýkoli styl, který vás napadne. Pokud nemáte chuť napustit si černou barvou celou končetinu, co třeba zkombinovat jí s dotworkem nebo geometrií? Fandíte spíš realistice než abstrakci? Žádný problém, i v takové kombinaci vypadá černá skvěle. Nebo je libo něco odvážnějšího? Kombinace rozsáhlého blackworku a výrazných barev může být extravagantní i elegantní. Máte o svém těle představu, která je za hranicí klasického tetování? Dobrá zpráva, nenapadá mě jiný styl tetování, který by si tak dobře rozuměl s těžšími modifikacemi – v černé kůži vypadá skvěle jak skarifikace, tak třeba subdermální implantáty. 

Tatéři, kteří černé barvě zasvětili život, i jejich zákazníci jsou často konfrontováni s rozšířeným názorem, že začerněná kůže je jenom zástěrkou pro neoriginalitu, nedostatek nápadů nebo maskuje nepovedenou kérku. Přestože je blackwork pro schovávání hříchů z mládí ideální – a někdy také jedinou – volbou, je mnohem víc než jenom tohle. Přečti si vyjádření tří předních českých blackwork tatérů a nech se přesvědčit o kouzlu černé.

SVART

BOLEST JAKO RITUÁL

Svojí tvorbu zakládám na současném abstraktním umění. Malba, kaligrafie a design. Ano, opravdu design. Jako svoje poslání vidím to, aby lidé začali vnímat vlastní tělo jako celek. Tetování by mělo být s tím celkem v souladu. Rád bych dělal víc velkých projektů na celé tělo a pracoval tak s anatomií a křivkami lidského těla.

Na druhé straně mě fascinuje mystika obřadního tetování. Bolest vnímaná jako rituál, iniciace. Když během bolestivého procesu člověk dochází sebepoznání a nachází vlastní hranice, které se učí posouvat.

Tetování je obřad a člověk by si jím měl projít naplno, při plném vědomí. Jedině tak si člověk doopravdy uvědomí vlastní tělo. Navíc anestetika – a to platí zvlášť u větších blackworkových tetování – můžou mít špatný dopad na hojení. K umrtvování v jakékoli formě se stavím spíš negativně. Stačí přijít v pohodě, odpočatý a najedený a bolest bude hned snesitelnější.

Co se týká stylu, baví mě hrát si s formami, vycházejícími z tradičního ornamentálního tetování. Hodně mě inspirují berbeři, stejně tak nevarská a skandinávská tradice. Pohrávám si i s prvky letteringu. Ale není to lettering v klasickém smyslu, hodně se u mě prolíná s ornamentálním tetováním.

Když takové návrhy vytvářím, vycházím převážně ze sanskrtu a to i když finální výsledek možná sanskrt vůbec nepřipomíná. Vizuálně mě fascinuje hebrejština. Běhá mi mráz po zádech, když čtu spisy starých kabalistů a vidím jména démonů a duchů psaná hebrejsky.


Blackwork pro mě znamená filozofii a estetiku. Nebojím se být nepochopený. V dnešní době vidím podstatu v jednoduchosti a organičnosti. Umění jako abstrakce je čistá idea a dokonce i to, co jí předchází, má větší váhu než pokus o kopírování něčeho, co už vzniklo. Abstraktní umění a černá barva jsou pro mě novým jazykem, kterým dokážu říct všechno, co chci.

ONDRA

BLACKWORK JAKO VOLBA

Nemůžu říct, že mám povědomí o jakémkoli historickém pozadí nebo snad existenci něčeho, co se dá považovat za obecnou filosofii téhle disciplíny. Vlastně jsem první práce zahlédl naprostou náhodou na síti a nejsem schopný říct, jaké to ve mě vyvolalo pocity. Tipoval bych něco mezi úžasem, údivem a úšklebkem, každopádně vjem byl dost silný na to, aby mě nutil přemýšlet dále.

K dnešnímu dni tento proces už vnímám trochu konkrétněji. Slovo proces je myslím zásadní. A to hlavně proto, že se to děje na více frontách, u kterých si ale fakt netroufám posoudit jejich důležitost. Tu hierarchii si každý určuje sám pro sebe, je to určitě otázka subjektivního vnímání světa a sebe samého. Jedna stránka věci je estetická. Je to určitá vizuální – nemám však pocit, že nutně radikální – proměna.

Myslím si totiž, že ideální koncept by měl být uzpůsoben nositeli tak, aby jeho tělo dotvářel a nepřerážel, podporoval a nebortil. Pokud je koncept navržen správně, ani sebevětší projekt nemusí působit tvrdě, či těžce. Naopak výsledek bude vypadat přirozeně.

Další stránka má charakter fyzického prožitku. Svět oběhlo virální video Brutal black project, u nějž jsem si všiml, že zasáhlo lidi bez zájmu o tetování. K Brutal Black Projectu mám své výhrady, ale nese zajímavou myšlenku, a to samotný prožitek na úkor estetiky. Zkrátka to má bolet… a má to bolet hodně. Má to bolet tak, že člověk projde transformací. Vzhledem k tomu, že se heavy black tvoří – alespoň u mě – spíše po větších kusech a delších sezeních, jsem toho názoru, že ani není nutno pomáhat člověku k bolestnějšímu zážitku. To sebepoznání přijde i bez „uměle přidané“ brutality. 

Kombinace těchto faktorů pro mne posouvá heavy black tetování někam mezi klasické tetování a bodymods. Velkou černou plochu už člověk ničím nepřekryje, je to prostě něco, co je fakt nevratné.

Moje snaha je dělat lidi kompletnějšími, ne se na nich podepisovat. Chci pomoct najít klientovi rovnováhu mezi fyzickým prožitkem a estetikou a posouvat žánr dál. Snažím se ukázat, že blackwork by měl představovat mnohem víc než jen poslední možnost coveru nepovedený kérky. A v tom určitě nejsem sám.

KUBO 

NEZAMĚNITELNÝ ZVUK CÍVKOVÉHO STROJKU

Blackwork a dotwork sú moje najobľúbenejšie štýly, ktoré by som rád rozvíjal aj do budúcna. Najväčšiu inšpiráciu čerpám z tradičných tetovaní, najmä maori a hindu. V poslednej dobe i z kultúry psytrance, v ktorej sa často používa posvätná geometria (sacred geometry). Okrem toho som ale aj veľký fanúšik týchto tradicií a štýlov.

Keď som začínal kérovať, robil som všetko možné, od nápisov až po ružičky a hviezdičky, ale taká bola pred pätnástimi rokmi doba. Snažil som sa získať čo najviac zákazníkov a v podstate sa tým dokázať uživiť.  

Teraz si našťastie už môžem vyberať práce, ktoré ma najviac zaujímajú. Niekedy aj tak podľahnem nátlakom mojich známych a urobím aj nejakú kérku, čo ma toľko nebaví. To ale vlastne nevadí, pretože vo finále mi najväčšiu radosť robí spokojnosť klienta a finálny úsmev je na nezaplatenie.

Mám rád čisté linky a veľké kontrasty, línie, ktoré kopírujú anatómiu ľudského tela. A hlavne väčšie projekty, najviac ruky a nohy. Najspokojnejší som, keď môžem použiť blackwork i dotwork dohromady. Snažím sa o to neustále. Zbožňujem klientov, s ktorými už mám nejaký projekt rozbehnutý a je vidieť ten užasný progress a finálny výtvor.

Tetujem zásadne cievkovými mašinkami, čo považujem v tejto dobe za prednosť a skill. Považujem ich za výkonnejšie a kvalitnejšie. Dokonce mi sedia viac i výzorovo. A naviac ten  zvuk je proste nestarnúca klasika, ktorú už mnoho nových tatérov ani nepozná. Asi by ani nevedeli, ako s cievkou poriadne zachádzať a nastaviť to podľa potreby. Je tam fakt veľa vecí, ktoré se dajú ovplyvniť. Do budúcna by som chcel ešte viac rozšíriť zbierku tattoo mašiniek a rozmer tattoo ihiel.

S blackworkom som trochu bojoval. V dobe, keď som s ním začal, tak to nikoho nebavilo a začiernený rukáv bol pre ľudí nepochopiteľný. Veľa ľudí to považovalo za hnus a nevideli v tom žiadny zmysel. Teraz sa situácia zmenila, blackworky už začínajú byť celkem běžné. Často čiernorukávnici pod blackwork schovávajú staršie kérky z mládších rokov. Ani ja nie som výnimka. 

Do budúcna by som rád prepojil blackwork a scarifikácie. Keď sa totiž vytvorí do blackworku jazva, po zahojení vzniká nové tkanivo, ktoré je biele ako sneh. Ako som už spomínal, bavia ma veľké kontrasty, vidím v tom asi svoju ďalšiu cestu. Skarifikáciu som sice ešte nerobil, ale sám ich mám niekoľko a rád nad tým špekulujem.

Čo je ale jasné, čiernej nie je nikdy dosť!