Můžeš se nám nějak představit?
Čau. Jmenuji se Martin Bek, ale v podstatě mi všichni většinou říkají Bekus. Tetování se věnuju od roku 1998. Mám rád život a rád ho dělám barevnější. Maluju od tří let a kromě tetování miluju přírodu, hru na bicí i na kytaru, rád maluju a fotím.
Máš nějaký specifický styl anebo se teprve hledáš?
Nic nehledám a ani hledat nebudu, múze neporučíš, ta si tě najde sama. Zavírat se do nějakého stylu či škatulky pro mne znamená unudit se k smrti. Od malička jsem všestranný a chci, aby to tak i zůstalo. Je spousta krásných stylů a věcí, ale chci se vyvíjet a nechat se tvarovat životem. Styly v tetování mě pak prakticky nezajímají.
Co pro tebe tetování znamená?
Svobodu, vyjadřování, radost, komunikaci, empatii, setkání, kreativitu, přetváření člověka a plnění jeho snu snoubené s jeho následnou radostí.
Čeho bys chtěl v tetování dosáhnout? Máš nějakou ambici?
V tetování jsem toho už dosáhl dost a asi všechno, po čem jsem kdy toužil. Mou ambicí je dělat kvalitní práci a tvořit. Tím pádem pomáhat lidem a nebýt na světě zbytečný, být tím, po kom něco zbude, a pár lidem probarvit jejich šedivé životy J.
Pamatuješ si na svojí první vytetovanou věc?
Ano. S mojí mámou jsem se kdysi vsadil, že pokud si otevřu své vlastní tetovací studio, ona bude první, kdo se posadí pod jehlu. Tak se i stalo.
Co si myslíš o současné české tatérské scéně, potažmo českých konvencích?
Kluci i holky v Česku jsou šikovní a snaživí. Když jezdím tetovat na konvence do Švýcarska, tam pro nás Čechy mají stále úsloví „zlaté české ručičky“. České konvence jsou fajn a jsem rád, že se konají.
Co sis pomyslel, když jsi poprvé zaregistroval potetovaného člověka?
Wau… to chci!!!!!!
Co by doporučil začínajícím tatérům – amatérům?
Nedělat pokusy na lidech a raději se na to vys*at! Tatér nesmí být amatér. NIKDY!!!