Bloodplay a playpiercing

Toto téma je pro mnohé čtenáře děsuplné a nechutné, přesto je dost takových, kdo se o ně zajímají. Těm je tedy tento článek určen, ostatní nechť se nestresují a článek prostě nečtou. Ti, kdo byli na některé z mých přednášek v minulosti, se zde asi nedozvědí nic nového, protože můj přístup k této věci se v posledních letech nijak radikálně nemění. Článek nemá v žádném případě sloužit k ponoukání k těmto aktivitám, pouze má těm, kdo se k nim stejně chystají, pomoci minimalizovat rizika z těchto hrátek vyplývající.

V první řadě je třeba rozdělit zaměření článku na dvě části. První se bude zabývat těmi, které k poškozování integrity lidské kůže vede touha trápit (či být trápen), druhou skupinu naopak vede touha po krvi. Teoreticky by se dalo mluvit i o třetí skupině, která cítí potřeby obě, ale předpokládám, že po přečtení obou částí budou uspokojeni i oni.

Na bolest lze nahlížet více způsoby. V odborné literatuře se dočtete o více pohledech na bolest i její detailní roztřídění. Předpokládám, že nejlépe bude bolest analyzována v knize prof. Rokyty a jeho týmu, jejímž jsem hrdým vlastníkem. To však nic nemění na tom, že jsem ji jen velmi zběžně prolistoval a do jejího čtení jsem se nikdy neponořil (je opravdu hodně tlustá a odborná), přestože se rozhodně mohu považovat za oborového fandu. To, co níže píšu, je tedy názorem mým, a nikoli odbornou vědeckou studií. Já sám se za vědce sice považuji, což dokazuji četnými pokusy, které provádím v kuchyni, při kterých kombinuji vše, co mi přijde pod ruku, obvykle za účelem vytvoření luxusní večeře. Moje partnerka zjevně netrpí vynálezeckým géniem tak jako já, ba dokonce někdy tvrdí, že jsem idiot (vždy když po mé vědecké činnosti uklízí zapatlanou či ohořelou kuchyň), proto bych prostě řekl, že názory na mou vědeckou kariéru si liší, a dál to nerozmazával.

Bolest třídím na ostrou a tupou. „Tupá” bolest se vyskytuje obvykle tam, kde je zasažen více než jen povrch, typickým příkladem je bolest kloubu po jeho naražení. V této oblasti jsou i některé specifické pojmy definující konkrétní bolest, například výraz „kurvadopíčiužzasekrámzasranej” definuje neomylně kolizi malíčku na mé levé noze s taškou na notebook (kterou mívám u postele) a k níž dochází, když se jdu rozespalý v noci vymočit. Tupá bolest obvykle není příliš populární, i když na světě určitě existují tací, kdo si vychutnají naraženou brňavku či srážku čela se sníženým stropem ve sklepě.

Mnohem zajímavější je takzvaná bolest „ostrá”. S touto bolestí se setkáváme vždy, když je nějakým způsobem poškozen povrch těla (tedy převážně kůže). Poškozením myslím nejrůznější drobné ranky, k nimž dochází například v rámci playpiercingu. Pokud je bolest působena v přiměřené míře, může snadnou působit i potěšení, o němž je vlastně tento článek.

Stanovení správné míry bude asi prvním bodem, kterým se v této části budeme zabývat. Není univerzální měřítko, každý z nás cítí bolest jinak silně a to, co je pro jednoho „čajíček”, může pro jiného znamenat masakr. Opět připomínám, že BDSM nejsou závody ve výdrži, a pokud si chcete tyto hrátky užít, nepřepalte začátek a zapojte rozum. Rezistence proti bolesti obvykle s prožitými zkušenostmi stoupá, máte-li tedy nějakou „metu”, postupujte s rozumem a uvidíte, kam se dá dostat za pár měsíců či let. Tyto zásahy do těla jsou navíc často doprovázeny posttraumatickým šokem (na nějž se dá taky zvyknout), který může způsobit nevolnost či ztrátu vědomí. Snadno se tedy můžete dostat do nepříjemné situace, kdy omdlévající partner padá přímo na hromadu ostrých předmětů, které jste si připravili pro jeho rozverné trýznění. V takových chvílích vám může život proběhnout bleskovou rychlostí před očima, což je zcela zbytečné, protože bude mnohem lepší, když vám v hlavě probleskne zázračný nápad řešící situaci. Na analýzu svého života jinak budete mít dost času při následném pobytu za mřížemi.

Dalším zajímavým bodem je výběr správné bolesti. Ve své terminologii používám výraz „křivka bolesti”, kterým definuji průběh celého zážitku. Jako oblíbený příklad obvykle používám srovnání bolesti způsobené injekční jehlou a bolesti způsobené grilovací jehlicí. Injekční jehla prochází kůží snadno, hladce a rychle, křivka bolesti je tedy velmi krátká, zato však intenzivní – její vizualizaci bych popsal jako takové obrácené písmeno “V”. Naopak grilovací jehlice je poměrně tupá, má kónickou špičku a probodnout s ní kůži není nic jednoduchého. Zde tedy bolest trvá výrazně déle, ale nedosahuje obvykle až takové maximální hodnoty, jako bolest popsaná výše. Vizuálně si ji představte jako obrácené písmeno “U”. Každá bolest má svůj půvab a své fanoušky, najděte si tedy tu svoji oblíbenou, ale to neznamená, že máte zatratit ty ostatní. Vkus se v průběhu života mění a uvidíte, jak se bude měnit ten váš.

Dále nesmím zapomenout na koncentraci a náladu. Člověk se obvykle nedokáže dobře soustředit na víc vjemů najednou, čehož občas v Hellu využíváme tak, že zákazníkovi propichujeme obě bradavky najednou, což dvě bolesti zredukuje na jeden vjem, který minimalizuje celkovou bolestivost zákroku. Vzhledem k našemu vytížení je tato situace výjimečná, proto se, prosím, nepokoušejte recepční přesvědčit, aby vám toto domluvily, obvykle se to nepovede. Pokud tedy do partnera bodáte jehly ve velkém, snažte se, aby se na každou z nich soustředil, a nesázejte je do něj jak náboje z kulometu. Stejně tak nálada přispěje k docílení kýženého efektu. Strach a stres zvyšují vnímavost člověka a s jejich pomocí dokážete i z nevinného zranění udělat solidní potrápeníčko. Naopak pohodová nálada může vést k „přehlédnutí” části bolesti. Ještě zajímavější je sexuální excitace, při které jehlový fanda vnímá bolest primárně pozitivně, bolestivé pocity jsou přehlíženy a další trápení je vyžadováno. Konečným stadiem může být působení bolesti po dosažení orgasmu. Zde dochází k radikálnímu propadu a člověk (zejména muži) se obvykle stává přecitlivělým.

Druhou skupinou jsou krvemilci, tedy ti, které příjemně rozruší pohled na krev. Zde je v první řadě vhodné zmínit, že tekoucí krev je obvyklým příznakem poranění. Pokud teče hodně, obvykle to znamená velké poranění. A pokud teče (či spíš stříká) opravdu hodně, je světlá a následně se bez zásahu zvenku sama zastaví, jsouce doprovázena smrtelnou bledostí a absencí dýchání, je čas připravit se na dlouhou dovolenou ve státním rekreačním zařízení Ruzyně. Bezpečnost práce je tedy u těchto hrátek (stejně jako kdekoli jinde v BDSM) na místě a požívání alkoholu či jiných omamných látek v jejich průběhu nedoporučuji. Stejně tak zdravý rozum (který je u mužů snadno ohrožen erekcí) jdoucí ruku v ruce s alespoň základními znalostmi anatomie určitě není na škodu. Dalším logickým důsledkem krvavých hrátek jsou stopy a eventuálně jizvy, snažte se tedy myslet do budoucna. Vyhněte se crosskontaminaci biologickým materiálem (tedy situaci, kdy se krev jednoho člověka dostane do rány člověka druhého –podobně jako ve filmu Vinnetou), zejména pokud dotyčný není vaším dlouhodobým sexuálním partnerem.

Při krvavých hrátkách jsou nejčastějšími nástroji injekční jehly, eventuálně skalpel. Injekční jehla je v tomto případě ve výhodě oproti výše zmíněné grilovací jehlici. Její ostrá špička snadno protne vlásečnice a cévy všeobecně a snadno způsobí krvácení.

Pokud se rozhodnete k probodnutí větší cévy za účelem rychlejší těžby krve, použijte rozhodně žílu. Pro ty méně znalé je tu jednoduchá pomůcka – žíly jsou ty, které snadno vidíte, když si přiškrtíte ruku. Vedou odkysličenou (tmavou) krev zpátky do srdce, krev v nich teče pomalu a krvácení lze snadno zastavit. Naopak tepny vedou hlouběji v těle (aby nebyly vystaveny tak snadnému poškození), krev v nich teče rytmicky (pumpována srdcem), je světlá a velmi špatně se zastavuje. Po probodnutí tepny se příjemně krvavé hrátky mohou zvrhnout v jatka a prioritou v takovém případě je okamžité zastavení krvácení a zavolání 155 či 112. Probodnutí tepny se v každém případě vyhněte.

Pokud se jehlám vyhýbáte a rozhodnete se pro použití skalpelu, berte v potaz, že tento nástroj (mluvím o sterilních jednorázových skalpelových čepelkách) je opravdu HODNĚ ostrý a krev z naříznuté kůže začne vytékat až po chvíli. Počkejte tedy chvíli, než říznete znovu, možná budete příjemně překvapeni už výsledkem prvního řezu.

Na podobné hrátky je vhodné se zásobit materiálem, zejména je vhodné si připravit sterilní injekční jehly různých tlouštěk či skalpely, dezinfekci, sterilní čtverce a alespoň nesterilní vyšetřovací rukavice.

Článek záměrně není příliš podrobný a některé oblasti jsem nechal nepopsány. Účelem je, aby se nikdo necítil zproštěn povinnosti myslet a nespoléhal na to, že to, co se zde dočetl, je dostačující a bral tento článek jako návod. Případní zvědavci s konkrétními dotazy vědí, kde mně najít; těm, kdo se neptají na kraviny, rád odpovím.