Rozhovor s tatérem Flexxem

Redakce PainArtu tentokrát vyzpovídala skvělého tatéra působícího v pražském salónu Inkoust Tattoo. Tomáš Randl alias Flexx je sympaťák už od pohledu a jeho práce se řadí mezi vyhledávaný artikl po celé Evropě. Šest stejných otázek pokládáme všem zpovídaným tatérům. Co nám na ně odpověděl právě Flexx?

Můžeš se nám představit?

Hola. Říká se mi Flexx. Pocházím z Teplic, ale už to bude tři a půl roku, co smrdím v Praze. Táhne mi na třicet a miluji svoji ženu, kamarády a psy! Každý ať si udělá vlastní obrázek, ale zlý člověk, si myslím, nejsem.

Máš nějaký specifický styl anebo svůj styl teprve hledáš?

Myslím, že je důležité si najít styl, který člověka baví, ale zároveň se neustále hledat :). Jsem vcelku i rád, když si můžu sem tam udělat i věc, co nezařadím do svého portfolia. Když mi člověk sedne a já vím, že moje zkušenosti dané téma obsáhnou, tak si udělám rád cokoliv. Nejvíc mě ale baví neotraditional a ten se snažím pořad zdokonalovat. Měl jsem asi roční úlet s blackworkem, ale přijde mi, že se z blackworku stala podobná věc jako aquarel. Tatér, co neudělá pěknou linku, “tatéra” jen dělá a schová se za rádoby umění. Neházím všechny do jednoho pytle, ale i když to je trochu zjednodušený pohled na věc, pořád se jedná o umělecké řemeslo. Člověk by měl stavět na kvalitních základech. Upřímně mi ale tenhle blackworkový úlet dost rozšířil obzory a uvolnil ruce. Snažím se teď tyhle poznatky použít v neotraditionalu a strašně se tím bavím. V tom vidím vývoj, cestu.

Co pro tebe tetování znamená?

Je to životní styl. Donedávna to byl celý můj život. Vystřídal jsem strašně moc hudebních nástrojů, sportů a vůbec koníčků celkově, ale vždycky jsem je jen vysál a odhodil. Tetováni se mě drží už pár let a samotného mne udivuje, že pořád nemám dost. Na druhou stranu jsem čerstvě ženatý a trochu jsem pochopil, že vše by mělo být v rovnováze. Snažím se tetováním žít, ale zároveň ho mít jen jako prostředek k tomu, abych mohl žít život :).

Čeho bys chtěl v tetování dosáhnout? Máš nějakou ambici?

Ambice jsou důležité, ale skromnost taky. Nechávám za sebe mluvit práci a vím houby, kam mne zavede a jaký má ambice :). Jsem jen její pozadí.

Pamatuješ si na svojí první vytetovanou věc?

Pamatuju. Nápis HATE na lýtko. Začátky jsou tvrdé, ale tuhle kerku mám pořád rád :).

Co si myslíš o současné české tatérské scéně, potažmo českých konvencích?

Zrovna nedávno jsem byl pozvaný na malou soukromější konvenci tady v Praze. Dále mne pozvali na první ročník do Plzně jako porotce. Takže jsem rád, že se tyhle akce víc a víc objevují. Byl jsem se podívat ve Strakonicích a jednou v Opavě. Nejznámější a největší je pražská konvence. Já osobně ji nepreferuji. Rok co rok je stejná, a já mám rád progres, ať se jedná o cokoliv. Tatér by se ale měl snažit dostat na co nejvíc konvencí a sířit svoje jméno i jinak než jen přes hastagy. Což samozřejmě i já musím napravit :). Do konce roku se chystám na tři jako tatér a příští rok si jich nechám utéct snad co nejmíň. Co do scény, tak mi asi nepřísluší hodnotit někoho jiného, každý máme své názory a všechno nemusí být řečeno :). Každému, kdo začíná, přeju pevnou ruku, pokoru a respekt k práci.