Shibari/kinbaku

Z PainartWiki
Přejít na: navigace, hledání

Shibari, nebo Kinbaku jsou názvy pro provazovou bondáž, vycházející z japonského stylu vázání. Použití provazu ke znehybnění člověka bylo v Japonsku zaznamenáno už na počátku 17. století, jako hlavní prvek bojového stylu Hojojutsu, za proměnou na erotickou praktiku stojí Ito Seiu na počátku 20. století. V současnosti je shibari populární v BDSM komunitách po celém světě, nejen jako běžná praktika, ale i jako vystoupení. Hlavní posun ve světě shibari nastal, okolo roku 2000, kdy se díky lektorům jako Osada Steve prolomila hranice mezi Japonskem a zbytkem světa, díky prolomení komunikační bariéry. Od té doby se shibari rozšířilo do celého světa s nespočtem komunit ve většině států.


Vázání

Vázání v japonském stylu je často označováno za intimní prožitek mezi partnery, za tímto účelem je i velmi často praktikováno. Díky nestrukturovanému vzniku shibari se ale nedá žádný úmysl a výsledek označit za skutečný nebo správný. Vázání může být i neosobní, bolestivé, nebo za účelem zostudit partnera v rámci hrátek. Pravidla vázání nejsou nijak stanovena. Většina vázání se děje na zemi, ale závěsy jsou velmi časté, hlavně u shibari vystoupení. Pro estetiku, ale hlavně bezpečnost jsou používané některé formy, jako například nejznámější Takate-kote, které umožnují bezpečnou a praktickou manipulaci s tělem partnera, hlavně během závěsů. Vázání se často děje v takzvaných sessions, podobně jako ostatní BDSM praktiky. Ty mohou trvat pár minut, nebo několik hodin, i když na déle trvající vázání je potřeba pokročilá znalost lidského těla a provazové bondáže, aby během vázání nedošlo ke zranění. Shibari se komplementuje s dalšími BDSM praktikami, které mohou být prováděny v jedné session zároveň, jako její součást. To může být jak verbální ponižování, které je velmi časté, s účelem vyvolat v partnerovi stud, praktiky jako spanking, caning a ostatní úderové hrátky, kapání horkého vosku, nebo breathplay.

Provazy

Pro shibari se používají takřka výhradně přírodní provazy, jutové nebo konopné, příležitostně bavlněné.Průměr a délka provazů se různí podle osobní preference, ale většinou jde o délku 6 až 8 metrů a 5 až 8 mm v průměru. Provazy na závěsy musí mít dostatečnou nosnost, proto se nepoužívají dekorativní provazy, nebo jiné přírodní materiály, jako kokos. Provazy, které nenesou část lidské váhy, například při vázání na zemi, tyto restrikce nemají, kokosový provaz je naopak vyhledávaný pro jeho kousavost. Přírodní provaz potřebuje pravidelnou údržbu, aby se předešlo jeho selhání. Hlavní krok je provazy pravidelně kontrolovat, jestli už nedošlo k přetržení některých vláken. Když je provaz moc vysušený, stačí ho lehce namazat olejem a voskem na úpravu provazů.Provazy z umělých vláken mají oproti přírodním provazům výhody hygienické, je snazší je čistit a také vyžadují menší údržbu. Kvůli klouzavosti, profilu provazu a vyšším dynamickém protažení se ale nehodí pro vázání shibari, které využívá množství třecích smyček. Styl vázání Fusion toto akomoduje a provazy z umělých vláken se tomuto vázání často používají.

Bezpečnost

Nedostatek zkušeností, neopatrné vázání nebo neodhadnutí stavu partnera může mít za následek způsobení zranění. To může být modřina či podlitina, nejčastější druh zranění způsobené vázáním je ale nervové zranění. Pokud je provaz přiložen na místo, které je jen tenká vrstva kůže mezi provazem a nervem, dojde k jeho stlačení a přerušení přívodu krve. Pokud je krevní tok omezen na delší dobu, dojde k poškození nervového svazku. Takové zranění může odeznít během pár minut, ale následky můžou být až doživotní. Následky nervového zranění jsou ztráta motoriky a citu v končetině, předcházené pocitem mravenčení v době, kdy dochází ke stlačení svazku provazem. Nervová zranění nastávají nejčastěji na rukou kvůli nesprávnému umístění provazu na radiálním a ulnárním nervu, ale mohou nastat i na ostatních částech těla. Ostatní vážná zranění, která mohou nastat při vázání jsou vykloubeniny a poškozené šlachové nebo svalové úpony, i když jejich výskyt je oproti nervovým zraněním nižší. Každému zranění z vázání se dá předejít dostatečnou přípravou a odhadnutí vlastních schopností, spolu s aktivní kontrolou těla partnera. Bezpečnost hlavní důvod, proč je důležité znalosti shibari získávat o zkušených riggerů, na workshopech nebo privátní výukou.

Historie

Provaz je spojený s japonskou kulturou z dob ještě před příchodem jeho využití k zajmutí a výslechu zajatců. Shimenawa je tradiční provaz pro praktikování šintoismu, který má za účel chránit před působením zlých duchů a jeho pálení očišťuje od zlých sil. Během rozdělení působení panovníků na počátku periody Edo se provaz začal často využívat pro transportování zajatců přes území Japonska. To je první hlavní zaznamenaný úmysl použít provazu ke znehybnění, zostuzení a mučení člověka v Japonsku. Bojový styl Hojojutsu ovládali nejen konstáblové, kteří měli na starost převádění vězňů přes Japonsko, ale i samurajové a někteří ostatní vojáci armád, kteří provaz využívali ke znehybnění těžce obrněných samurajů protivníka. Přeměna vázání z bojového stylu na erotickou praktiku proběhla pod rukou „Otce Kinbaku“ Seiu Ito. Na počátku 20 let se již nepraktikovalo hojojutsu za účelem boje proti samurajům, nebo transportování vězňů. Ito Seiu ale viděl divadelní hru, která sehrávala scénu zatčení a svázání. Ve svém životě se pak pustil do ztvárňování různých scén, kde figurovalo znehybnění provazem. Jeho práce byly původně kreslené a inspirované japonskou mytologií. S rozšířením fotografické technologie pak některé scény i fotil s jeho druhou manželkou jako modelkou. Po druhé světové válce došlo k opětovnému rozšíření svazování jako praktiky, díky časopisu Pinku Tengu, který mimo jiné tiskl povídky a návody o tom, jak svázat vlastní manželku. Tento pohyb v kultuře zaznamenali i Američané a několik amerických i japonských umělců tak začalo vytvářet sérii vzájemně inspirovaných prací. Fotograf Nobuyoshi Araki, který je považován za jednoho z nejdůležitějších umělců v japonské historii publikoval velké množství materiálů obsahující erotiku a bondáž, což přispělo k celosvětovému nárůstu popularity. V současnosti je řada riggerů, kteří se živí jako lektoři a performeři všude po světě, nejen v Japonsku.