Piercing

Z PainartWiki
Přejít na: navigace, hledání

Termín Piercing je shrnující název jak pro propíchnutí okrajové části těla, tak pro samotný ozdobný šperk, který je do těla následně vložen. Existuje nespočet míst, které se dají piercingem ozdobit, několik rozdílných technik, jak se dá piercing provést a i různé materiály, ze kterých se šperky vyrábějí. Když se rozhodnete nechat si udělat piercing, ať už první nebo třicátý, tady se dočtete ty nejdůležitější věci před zákrokem, dějiny piercingu i zajímavosti.


Najít si správné studio

Dnes vám píchnou piercing ve skoro každém tetovacím studiu, dokonce jsou i pouze piercingová studia, kde se ani netetuje. Zároveň každý ale zná nějaký příběhy, jak si punkáči píchají uši sichrhajskou sterilizovanou nad plamenem zapalovače. A i když to je pro něktéré odstrašující případ, ostatní vědí, že si jehlu můžete koupit za pár korun v každé lékarně a hezky barevné šperky z chirurgické oceli prodávají na tržnici. Všechno se pak vysterilizuje v tvrdém alkoholu a nová ozdůbka je na světě.

Piercingová studia ale nenabízí piercing jako produkt, ale jako službu a vše, co s tím je spojené. Zkušený piercer si se zákazníkem přez aplikací promluví a najdou spolu takové umístění pro šperk, aby byl zákazník spokojen a zároveň byla nejmenší šance následných komplikací a tělo se zahojilo co nejlépe a nejrychleji. Zároveň dá přesné instrukce o tom, jak se o piercing starat během hojení a v neposlední řadě řeší všechny komplikace, které mohou nastat s aplikovaným šperkem.

Aby se člověk dostal pod ruku zkušenému piercerovi a ne punkáčovi s autoklávou, musí si sám udělat trochu průzkumu. Právě proto, že studio nabízí službu a ne produkt jsou nejduležitější recenze lidí, kteří studio už navštívili. Pokud znáte osobně někoho, kdo má s piercingy větší zkušenost, zeptejte se jich, jaké studium sami doporučují. Dnes má navíc každé studio, svojí vlastní facebookovou stránku, kde na ně lidi píšou rencenze. Je třeba u studia časté, že piercingy od nich jsou problémové? Nebo, že problémy, které nositelé jejich piercingů mají řeší nedůsledně? Nebo naopak, dbají na piercing a na jeho hojení důsledně a zvou svoje klienty zpátky na kontrolu šperku? Většina běžných piercingů nestojí moc peněz, proto nemá smysl žádné poměřování pár ušetřených korun proti vlastnímu zdraví a možnosti dlouhodobých komplikací.

Reakce těla na piercing

I v případě odborné aplikace piercingu ve studiu, na dobře hojivé místo je piercing pro tělo traumatické poranění. Následně vložený šperk pak brání v hojení, proto se ho tělo snaží dostat pryč, podobně jako třísku. Proto je velmi důležité vybrat správný šperk a vybrat správné místo aplikace. Tělo může reagovat na vpich zarudnutím a mírným otokem. Taková reakce je normální projev zdravé obranyschopnosti těla. Kvůli otoku většinou piercer zvolí nejprve delší šperk, který pak zkrátí až se otok zmizí a nebude hrozit jeho navrácení. Pokud je tělo zdravé a nereaguje špatně na materiál šperku, začne si v místě vpichu okolo šperku budovat vrstvu kožního epitelu. Jakmile se vytvoří dostatečně silná vrstva okolo piercingu a tělo dál nereaguje, celý proces hojení je ukončen. Epitelová vrstva ale může být poškozena, například při výměně šperku může dojít k poškrábání kůže závitem. Takové zranění se hojí jako běžné škrábnutí, ale v nepříznivých podmínkách, tedy bez dobrého přístupu vzduchu a ve stálém kontaktu se šperkem. V takovém případě je dobré se ke šperku chovat stejně, jako během jeho počáteční péče.

Velmi důležitý faktor hojení je zdraví člověka, co se nechává ozdobit. Pokud jste zrovna přechodili angínu, nechat si na památku propíchnout povede akorát k problémům a tělo šperk pravděpodobně odmítne. Před piercingem a během léčení tělu pomůže zdravá strava, dostatek spánku a dobrý životní styl. Naopak alkohol, cigarety a jiné návykové látky, málo spánku a mizerná životospráva zbytečně prodlouží dobu hojení piercingu a zvýší šanci na jeho odmítnutí.

Odmítnutí Šperku

Šperk může být odmítnut jak během prvního hojení, tak i plně zahojený. Nejčastější důvody jsou špatná aplikace nebo nesprávný šperk. Pokud je šperk aplikován příliš "mělce", tedy s nedostačenou vrstvou kůže, co drží šperk, často dojde k "vyrůstání piercingu". Šperk skřípne vrstvu kůže a u té následně dochází k nedostatečnému prokrvování. Ta následně oslábne a vytvoří prostor, kterým může tělo piercing vytlačit ven. Šperk tak bude cestovat směrem ven, až začne hrozit, že se sám vytrhne, pokud se za něco zachytí, jako například o oblečení. V takovém případě je potřeba vytrhnutí předcházet vyjmutím šperku z těla úplně. Může se i stát, že se při vpichu poškodí žíla, což má za následek špatné prokrvování přilehlé oblasti a podobný, nebo vážnější projev jako mělké uložení šperku. Další častý důvod odmítnutí šperku je materiál. Šperky z chirurgické oceli jsou stále časté, a i když chirurgická ocel není pro tělo toxická, obsahuje nikl, na který mají lidé velmi často alergii. V takovém případě je se šperk z chirurgické oceli hojí dlouho, nebo se nedohojí vůbec. Chirurgická ocel může vytvářet komplikace i pokud se vloží jako nový šperk do již zahojeného vpichu. Naopak, šperky vyrobené z bioplastu nebo stoprocentního titanu jsou antialergické materiály, proto jsou doporučovány, obzvláště v případech, kdy je chirurgická ocel nevhodný materiál pro šperk.

Poranění spojená s piercingem

Některá místa pro uložení šperku, převážně přirozené kožní řasy mají vyšší šanci deformace piercingu. Tyto případy jsou ale vzácné a následky jsou velmi mírné. K deformaci nedochází ihned, ale až během, nebo i po úplném zahojení piercingu. Deformace vzniká tak, že tělo vytvoří silnější vrstvu kožního epitelu. Šperk tak může být trošku našikmo oproti původnímu vpichu. Silnější vrstva epitelu může vzniknout i na okraji vpichu. Případy, kdy je tímto způsobem šperk posunut tak, až to vypadá nevzhledně je ale minimální množství.

Péče o piercing

Existují i piercingy samo údržbové, tedy takové, o které se po aplikaci nemusíte starat skoro vůbec. To se však týká jenom některých intimních piercingů. To se však týká jenom některých intimních piercingů, o všechny ostatní je potřeba se v prvních týdnech až měsících hojení starat důkladně. Dobrá péče o piercing předchází nežádaným komplikacím a urychluje hojící proces. Piercing, o který je dobře postaráno má také menší šanci, že se zahojí zdeformovaně nebo jinak esteticky nevzhledně. Pro místo aplikace je důležité, aby se do rány nedostalo žádné znečištění nebo cizí těleso, proti kterému by tělo bojovalo. Pokud tedy pracujete v prašném, nebo jinak znečištěném prostředí, piercing chraňte náplastí nebo jinou ochranou tak, aby byla co nejmenší šance znečištění. Ve všech ostatních případech nechávejte piercing volně dýchat. Vpich čistěte pomocí slabého solného roztoku podle instrukcí piercera, dokud se šperk úplně nezahojí. V případě, že se vám během mytí vlasů do vpichu dostane šampón, důkladně vyčistěte ránu čistou vodou. Detailnější informace i s jednotlivými kategoriemi najdete na stránkách studia Hell.

Aplikace je jen polovina piercingu

Během hojícího procesu s piercingem můžou nastat komplikace. Příznaky, jako zarudnutí nebo mírný otok jsou běžné a váš piercer vás připraví na to, co máte očekávat. Zároveň vám naplánuje jednu, nebo více kontrol ve studiu. Hnisání, větší otok, co se nezmenšuje a je bolestivý na dotek, nebo krvácení i několik dní po vpichu jsou ale příznaky špatného hojení a je důležité kontaktovat svého piercera a domluvit si kontrolu co nejdříve možno. Piercer sám pak rozhodne, jak nejlépe postupovat pro konkrétní případ, nebo zda je potřeba šperk vyndat úplně a nechat tělo vpich zahojit. Aplikace je jen polovina piercingu, proto je důležité najít si studio a piercera, který má zkušenosti s řešením problémových případů.

Hojení piercingu po vyndání

Jak bude vypadat úplně zahojený vpich po vyndání záleží na tom, v jaké části hojení byl šperk vyndán. Pokud se rozhodnete vyndat šperk velmi brzy po vpichu, nebo ho tam ani nikdy nedáte Needle Play, vpich se zahojí čistě a beze známky porušení kůže. Jednou z mála výjimek jsou piercingy tváře, neboli Cheek, kde jehla porušuje nejenom svalovinu, ale i svalové úpony, je tedy běžné, že v takovém případě zůstanou ve tvářích ďolíčky. Pokud šperk necháte zahojit a následně ho vyndáte, vpich se nezahojí celý, pouze se stáhne na svoji nejmenší možnou velikost. I většina vpichů je ale většinou sotva viditelná, záleží na rozměru, do jakého byl piercing roztažen. Protože je vpich zevnitř pokrytý kožním epitelem, tkáň nemůže srůst zpátky dohromady a zároveň bude tělo produkovat kožní maz i uvnitř vpichu. Zahojený vpich je možné chirurgicky opravit tak, aby po něm nezbyla žádná stopa.


Typy piercingů

Piercingy se rozřazují do několika kategorií. Nejčastější způsob je podle prostoru, který je propichován. Pupík, obočí nebo ušní lalůčky se řadí do kategorie piercing přirozené kožní řasy. Ostatní piercingy, jako mikrodermál, nebo piercing na klíční kosti jsou surface piercingy. Zvláštní kategorii tvoří kvůli jejich různorodosti genitální piercingy.


Piercing kožní řasy je v místech, kde se kůže přirozeně zakřivuje je vpich veden rovně. Příklad takového piercingu je pupek, obočí nebo ušní lalůček. Šperky v pupíku nebo obočí také nejčastěji vyrůstají z těla ven, v důsledku neodborné aplikace nebo špatného šperku.


Surface piercing je vedený pod kůží, od kožní řasy se liší tak, že šperk spojuje dvě místa v jedné rovině kůže. Časté umístění těchto piercingů je na rukou nebo na hrudníku, i když jejich přesné umístění je méně striktní a záleží na klientovi. Některá místa jsou ale i tak nevhodná, aby se předcházelo zdravotním komplikacím.

Genitální piercing je piercing, který prochází, nebo je v těsné blízkosti pohlavního orgánu. I piercingy, které by jinak spadaly do kategorie přirozené kožní řasy (malé stydké pysky) nebo surface piercing (pubic), všechny řadíme mezi piercingy genitální. Piercing v této oblasti může být jak pouze estetický, tak i stimulační. Díky taboo spojeného s intimními piercingy vznikla okolo genitálních piercingů vlastní subkultura spojená s tělesnými modifikacemi. Takřka každý piercing je unikátní ve formě aplikace a ve vhodném šperku, ke každému piercingu se proto přistupuje individuálně, podle anatomie lidského těla. Některé genitální piercingy jsou "samo údržbové", kdy majitel o svůj piercing nemusí tolik pečovat, jen ho pravidelně kontrolovat. To proto, že vpich je na místě, kde přichází do kontaktu s močí. Pokud je klient zdraví (což by před piercingem měl být), vlastní moč funguje jako desinfekce, která ránu šetrně čistí a zbavuje nečistot. Genitální piercingy mají také velmi různou dobu hojení. Šperky, jako Vertical hood se plně zahojí pár týdnů, naopak Ampallang nebo Apadravya se může hojit až šest měsíců. Pohlavní orgány jsou také dobře prokrvenou částí těla, piercingy tedy mohou krvácet více a déle.

Beading

Technika beadingu je spojená s vězením, kdy si členové yakuzy vkládali perlu pod kůži penisu za každý rok ve vězení. Beading je stimulační piercing, sex je tedy pro partnerku větší prožitek. Se stejným účelem vytvořili podobnou techniku i ve vězeních zemí sovětského svazu. Pod kůži se dnes už nevkládají perly ale silikonové šperky, buďto jednotlivě, nebo ve spojené skupině. V současné době je beading žádaná modifikace, kterou si nechávají dělat lidé ze všech sociálních skupin a věkových kategorií. Pokud je beading proveden správně, jedná se o bezpečnou modifikaci, která může v těle zůstat neomezenou dobu a nemá na něj žádný negativní efekt. Povrch penisu je dobře prokrvená oblast, proto je důležité vybrat správné umístění a předcházet tak nebezpečným poraněním. Doba hojení beadingu je přibližně dva měsíce, kdy si implantáty nacházejí ideální uložení. Během této doby musí nositel namáhat svůj penis co nejméně a zdržet se sexuální aktivity. Odstranění beadingu je velmi snadná a rychlá záležitost, po které nezůstanou na penisu po implantátech žádné stopy.

Skarifikace a branding

Skarifikace je modifikace, během které se narušuje kůže tak, aby po úplném zahojení vznikla jizva. Podle přání klienta se použije jednoduchá skarifikace, kdy modifikátor skalpelem vyřeže motiv do kůže, nebo skarifikace spojená s peelingem, odstraňování větší plochy kůže, která je ohraničená řezy motivu. Tvorba jizvy pak záleží na následné péči, o kterou vám modifikátor vysvětlí. Hlavním cílem tvorby jizvy je co nejvíce zpomalit léčbu kůže po skarifikaci nebo peelingu. Čím déle se skarifikace hojí, tím viditelnější finální jizva bude. Nejčastější způsob zpomalování hojení je odstraňování strupů, které na jizvě vzniknou. Modifikátor vám může doporučit metodu jako navlhčení strupu a odstraňování ručníkem, nebo jódovou tinkturou, která zároveň podporuje i tvorbu jizvy. V některých případech má skarifikace neočekávané výsledky, kdy má vzniklá jizva na různých místech různou tloušťku a výšku. Čím větší plocha se skarifkuje, tím je větší riziko, že vzniklá jizva bude nerovnoměrná. Během hojení je potřeba udržet jizvu v co nejsterilnějším prostředí a zabránit tak možné infekci. Modifikátor může doporučit preventivní léčbu antibiotiky, aby zabránil možnosti infekce jizvy. Skarifikace je rituální modifikace, která pochází z afrických kultur, kde do čerstvých ran vkládají popel, hlínu, nebo jiná cizí tělesa, aby byla výsledná jizva co největší. Moderní skarifikace provedená ve studiu ale do ran nic nevkládá z hygienických důvodů, pokud je následná péče o jizvu provedena dobře, vznikne stejně viditelná jizva, jako při vtírání popela, s mnohem menší šancí na komplikaci.

Ink Rubbing, vtírání tetovacího inkoustu do čerstvě vytvořené jizvy je samostatná forma tetování. Jizva, do které byl vetřen inkoust se pak nezbavuje strupů nebo jinak nedráždí, v takovém případě je naopak důležité,aby se jizva zahojila co nejdříve. Dlouhodobě otevřená rána by podporovala pohyb inkoustu a takto vytvořené linie by měli roztřepené okraje. Ink rubbing se nepoužívá v případě peelingu. Skarifikace se může naopak ale používat i jako forma odstranění inkoustu pod kůží. Nově vytvořená pokožka v sobě nemá inkoust, odhalí tak původní barvu kůže uvnitř potetované plochy. Touto metodou se často vytvářejí motivy na vytetovaných černých plochách. Skarifikace ale není substitut pro odstranění tetování. Po laserem odstraněném tetování nevzniká jizva a odstranění velkého tetování pomocí peelingu je stahování z kůže, což může vést k extrémním zdravotním komplikacím.

Branding je technika vytvoření jizvy kontrolovaným popálením. Nejčastější metoda je strike branding, kdy modifikátor nahřeje kovový obtisk nad plamenem a krátce ho přiloží na kůži. Formy na strike branding jsou z tenkého kovu, výsledná jizva je vždycky širší než plech, který jí vytvořil. Po strike brandingu jizva moc nestrupatí, není potřeba ránu nějak narušovat, aby vznikla dostatečně velká jizva. Strike branding také může vytvářet složitější vzory, které se dělají postupně po jednotlivých křivkách. Strike branding je na některých částech těla rizikovější než na jiných, je proto důsledně konzultovat s modifikátorem jeho umístění. Branding na špatném místě může vytvořit mnohem širší a silnější jizvu než klient chce. Pokud by takový případ nastal u složitějšího vzoru, jednotlivé čáry se spojí v jednu velkou a vznikne tak plošná jizva.

Kauterizační branding používá na tvorbu jizvy lékařský kauterizační skalpel. V běžné praxi se používá pro zatavování přívodů krve během chirurgických operací. Čepel skalpelu je odporový drát, do kterého když se pustí, zahřeje se přibližnou teplotu 260°-300° celsia. Skalpel o takové teplotě přiložený ke kůži okamžitě spálí kůži ve svém okolí. Kauterizace vytváří širší jizvu, než je špička skalpelu, vyžaduje proto tak zkušenou ruku, aby vytvořené jizvy byly co nejpřesnější. Jizvy po kauterizaci nejsou tak viditelné jako po ostatních metodách, naopak je vhodná pro skarifikováni potetované kůže a vytváření tak nových motivů odhalením původní barvy kůže.





Typy aplikace

Často kladené dotazy, piercing

Pro rodiče