Maorské tetování, komplexní záležitost spojená s rituály
Když se řekne tetování, každému takřka ihned něco „naskočí“ – u pozorného a věrného čtenáře PainArtu či oddaného následovníka všech tělesných modifikací a nejrůznějších zvrhlostí toho bude patrně více než u běžného publika. Dnes se ovšem nebudeme zaobírat běžným tetováním (čímž je myšleno dnes již klasické „západní“ tetování strojkem nebo handpoke předsterilizovnou jehlou). Tento článek bude pojednávat o polynéském – respektive přesněji řečeno maorském – tetování, což je zvláštní a nesmírně zajímavý fenomén, který je také velice citlivým tématem.
Tímto tedy dáváme na vědomí, že nemáme sebemenší úmysl jakkoli urážet něčí kulturu nebo vyznání. Nechceme nikoho napadat a nepasujeme se do role samozvaných expertů na všechno – pisatelka je pouze zaujatým laikem, který se rád podělí o své nicotné znalosti v tomto oboru a případně se něčemu novému přiučí. Konstruktivní kritika je vítána a nekonstruktivní je předem zavržena.
Tetování jako zavrženíhodná móda
Do Evropy se informace o domorodém tetování Nového Zélandu – Ta Moko – dostaly v osmnáctém století společně s výpravami Jamese Cooka. Moko bylo (a nyní se opět stává) symbolem sociálního statusu a příslušnosti k domorodé kultuře. Ze strany Britů, pod jejichž nadvládou setrvával Nový Zéland až do roku 1907, bylo na tetování pohlíženo jako na zavrženíhodnou záležitost, kterou bylo třeba zakázat a vymýtit. Mnohé znalosti tak byly ztraceny. Moko ovšem dnes zažívá svou renesanci.
Tetování jako takové lze z hlediska tvoření rozdělit na dva víceméně autonomní směry. První způsob je výrazně podobný dnešnímu handpoke – nástroje ze zvířecích kostí upravené do podoby jakýchsi primitivních jehel se namáčí do pigmentu a jsou „vtloukány“ drobnými paličkami do kůže. Druhým způsobem je v zásadě skarifikace. Symboly jsou vyřezány a pigment je vmasírován do již existujících ran. Oba způsoby po sobě zanechávají určitý reliéf, který je daleko výraznější než u běžného západního tetování.
Z tohoto popisu musí být čtenáři jasné, že nechat se tetovat bylo v dobách minulých nejen bolestivým, ale také potenciálně život ohrožujícím zásahem do organismu. Přesto se mnozí neobávali tuto oběť podstoupit, aby si pro zbytek života nesli tyto symboly na svém těle, tváři.
Příběhy vytvářené mistrem jehly
Ta Moko není ani v nejmenším případě pouhou ozdobou. Jedná se o velmi komplexní záležitost spojenou s nesčetnými rituály. Tohunga-ta-moko, tedy tattoo artist, byl významnou duchovní bytostí. Jeho dílo vždy bylo a je propracované a založené na životě svého nositele. Existují určité archetypy vzorů ta moko, kterých tohunga-ta-moko využívá k vytváření příběhu.
Proces tetování byl tradičně dlouhou (letitou) záležitostí. O tetovaného se starala celá jeho rodina, kmen či komunita. O zranění bylo dobře pečováno a daná osoba byla kupříkladu i krmena za pomoci tzv. korere (trychtýře), aby se tetování ve tváři nezničilo…
PIKORUA
Dvojité/trojité závity. Spojení dvou osob či kultur na věčnost přátelství a loajalitu na celý život
MANAIA
Duchovní strážce a nositel nadpřirozených schopností. Jedná se o figurku ptáka s ptačí hlavou, lidským tělem a rybím ocasem. Je strážcem oblohy, země a moře => přirovnáváno k ptáku sedícímu na rameni a strážícímu duši.
KORU
Nový začátek, růst a harmonie => symbolika nerozvinutého listu
HEI TIKI
Symbol prosperity (aneb kdo si uloví, nechcípne hlady), síly a odhodlání + bezpečná „propustka“ na moře
Znamení štěstí a plodnosti. Maorský talisman symbolizující nenarozené díně/embryo.
