Jsem úchyl a lidé mne nazývají pedofilem

Ne každého, kdo vlastní fotoaparát a tvoří či sdílí veřejně své výtvory, můžeme nazývat umělcem. Hranice mezi uměním a kýčem je velmi tenká. Někteří chtějí svým výtvorem šokovat, jiní se jen zalíbit. Najdou se však tací, jejichž fotky jsou doslova děsem nasáklé, veřejnost se k nim otáčí zády, považuje jejich tvorbu za zvrácenou a pociťuje nutnost ji zakázat.

Jednou z těchto autorek je bezesporu Besi. Třicetiletá maminka čtyř dětí je za svou tvorbu označována jako perverzní pedofilka. Svůj pohled na svět ukazuje pomocí hledáčku fotoaparátu a rozhodně to nejsou fotky líbivé a oku lahodící, vždyť hlavní roli v nich hraje mučení a slabost dětí. „Nejsem fotograf a nikdy být nechci, vnímám se jako umělec. Jsem člověk, který tvoří nějaké umělecké hodnoty po svém.“

Focení dětí jinak

Focení dětí „jinak“ je pro mnohé nepřípustné. Všude okolo vidíme fotky vysmátých dětí v kýčovitých košících, nepřirozených pózách s vyžehlenými ksichtíky. Fotografové z nich vytváří kýčovité panenky. „Ano, je to hezké, je to líbivé, lidi si to žádají, ale co tam uvidíš dál? Absolutně nic, žádný příběh, nic skutečného – a to mě nebaví, nic mi to nedává.“

Tvorba Besi je pro většinu populace úchylná, temná, na hranici kontroverze, něčeho co by se ukazovat nemělo. Nejznámějším autorem podobného ražení je bezesporu realistický malíř Gottfried Helnwein, který svými obrazy budí kontroverzi po celém světě. Jeho umění dominuje obraz dítěte, zvláště zraněného dítěte, fyzicky a emocionálně zjizveného zevnitř.

„Bohužel žijeme ve světě, který není dokonalý, a nedějí se zde jen samé hezké věci. Okolo nás je i plno zla, které na sobě lidstvo páchá, a bohužel nejčastěji na tom nejvíce bezbranném stvoření, a tím je dítě. Rozhodla jsem se některá témata dostat do fotek, a čím déle se tomu věnuji, tím více chci ukázat, otevřít alespoň pár lidem oči, ukázat jim, že před podobnými věcmi se nedá utíkat neustále, že se proti tomu musí bojovat, alespoň nějakým způsobem. No, a když jsem měla x fotek temnějšího rázu, rozhodla jsem se pro projekt Sisters a to byla pro mnohé už velká rána.“

Projekt Sisters je o dvou sestrách, které jsou foceny nahé, většinou tak, aby intimní místa nebyla vidět. „Vnímám to jako naprosto něco přirozeného, čistého. Já vím, pro mnohé je to moc, je to nemístné v dnešní době, ale kde je ta hranice, co je vhodné a co ne?“

Útoky ze všech stran

Hodně často je označována za pedofila, magora, člověka, co by měl být v Bohnicích, za matku, která nikdy neměla mít děti. „Tahle kritika mě vždy baví, nutí mě přemýšlet a vždy mi dokáže, že to co dělám, dělám vlastně dobře, poněvadž ta moje tvorba vyvolá v lidech odpor, nechuť, nepříjemné pocity – a o to mi jde, o tu opravdovost.“

Besi fotí převážně své vlastní děti. „Holky to baví, mají talent a kolikrát i říkají, co by mohlo být lepší. Celé focení probíhá v duchu pohody. Doma po focení si většinou dáme čaj a fotky si prohlížíme, komentujeme a smějeme se, poněvadž si vzpomeneme, jak dlouho třeba ta fotka vznikala, když jsme kvůli smíchu nebyly schopné tvořit rychleji. Dost často vzniknou fotky, které nebyly v plánu, a ty bývají nejlepší.“

Šokem k pomoci obětem

Cílem tvorby Creation of Besi je výtěžek věnovat dětem, které se samy staly obětí jakéhokoliv násilí. „Taky chci více šokovat, jít více do hororu, creepy či junku. Ráda bych

udělala sérii přednášek, kde by se mluvilo právě o této problematice. Nápadů je hodně, už je jen realizovat.“

Besi se v dohledné době chystá na výstavu v Praze, po Vánocích v Brně. Přesná data a místa si můžete pohlídat na stránkách Creation of Besi na facebooku. „U výstav je trochu problém s tématem, ne všude to chtějí, anebo pak zase není místo, ale věřím, že vše chce svůj čas. Na závěr bych vzkázala: Nezavírejte oči před tím, co se okolo vás děje, protože to není žádný sen, to je realita. Nebuďme slepí.“