Míla Bugtcher spolu se Šárkou Jemelkovou přednášeli o konsenzuálním násilí ve vztahu v rámci cyklu přednášek ke kampani „Když to nechce, tak to nechce“ iniciativy Konsent. Míla jako typický zástupce dominantního samce s nekorektním fórem pro každou situaci a k němu protipól křehká Šárka, submisivní a sebevědomá žena. Míla se věnoval fyzické stránce BDSM a zásadám bezpečnosti a hygieny, zatímco Šárka popisovala, že BDSM vztah probíhá primárně v hlavě a popisovala emocionální aspekty a možná zranění. Přestože se přednáška věnovala spíše základním pojmům a pravidlům, zaznělo i několik nečekaných věcí. Ty nejzajímavější jsme shrnuli ve čtyřech bodech.
Safe word? Hlavně pro začátečníky
Že safe word, bezpečností slovo, které okamžitě ukončí jakoukoliv činnost, patří k základní výbavě každého BSDM párečku? Překvapivě jde spíš o praxi začátečníků a nových, pro sebe neznámých partnerů. Oba přednášející safe word ve svých vztazích nepoužívají. Šárka zmiňuje absolutní důvěru vůči svému partnerovi, Míla je zase zastáncem klasické komunikace, kdy se své partnerky během hry ptá a kontroluje, jak se jí vede, případně se řídí podle jejích nonverbálních projevů.
Hodně zajímavá je varianta neverbálního „safe word“, které Míla používá především při shibari vystoupeních, kdy by mluvení narušovalo show. Do dlaně partnerky vloží prst, která ho musí silně stisknout a tak dá najevo, že je vše v pořádku.
Smlouva jako z Fifty Shades of Grey
Z běžné praxe zmiňovali oba přednášející smlouvu, (v případě Míly spíš jednorázový revers, jako se podepisuje před tetováním či operací), která je důležitá pro psychickou stránku partnerů, protože jasně definuje povinnosti a práva obou stran. Zároveň představuje i určitou právní ochranu dominanta. V případě, že dominant submisivní protějšek skutečně zraní (nebavíme se teď o modřinách, ale o skutečně vážných až život ohrožujících zraněních), je čin řešen podle kogentní právní normy. To znamená, že je vyšetřován za každých okolností, i když se stal se souhlasem obou stran. V takových případech může smlouva představovat určitou, i když samozřejmě ne absolutní, ochranu.
Dominant si má zkusit bolest
Míla hovořil o tom, že každou pomůcku, pokud to hygiena dovolí, by si měl dominant před použitím ve hře vyzkoušet sám na sobě. Jednak si nástroj osahá a jednak otestuje, jak moc nebo málo jeho použití bolí. „Je to pak i víc uspokojivé, protože úplně přesně víš, jaké to pro partnera je, když ho masíš,“ dodal s uspokojením.
Důvěra se směňuje za péči
BDSM vztahy jsou samozřejmě o poznání komplexnější, než „já chci nařezat – ok, já ti nařežu“. Šárka hovořila o tom, že submisiv nabízí své tělo a s ním i důvěru. Za to si odnáší naplnění své role, ke které patří nejen bič, ale i cukr v podobě péče od dominantního partnera.
Hovořila o dropu, což je stav podobný depresi, který se může objevit po střídavých návalech adrenalinu a endorfinu, které přináší intenzivní BDSM zážitek. Týkat se může submisivního (sub drop) ale i, přestože je to méně časté, dominantního partnera (dom drop). V takovém případě je klíčová komunikace mezi oběma partnery, která pomáhá nepříjemný stav dropu vyrovnat.
Míla Bugtcher, Šárka Jemelková, 3. května 2017, kavárna klubu Cross
