V České republice působí od konce roku 2017 nová značka latexové módy. Jmenuje se Hololatex a stanovila si poměrně ambiciózní cíl – osvobodit latex ze sevření stereotypů. O tom, jak chce tento cíl naplnit, jsme si povídali s jejími zakladateli, Hugem a Kameko.
PainArt: Začněme jednoduše. Co je to Hololatex?
Hugo: Jednoduše? Je to projekt, v rámci kterýho navrhujeme a vyrábíme oblečení a doplňky z latexu a PVC, který pak prodáváme v našem e-shopu. Můžu teď míň jednoduše? (směje se)
PainArt: Určitě se ke všemu dostaneme. Jak jste se ale vůbec dostali k tomu, že si založíte vlastní značku?
Kameko: Oba za sebou máme léta spolupráce se studiem Hell.cz, kde jsme se poznali a skamarádili. Oba jsme se podíleli na přípravě vystoupení a jednoho dne mě Hugo oslovil s tím, že by potřeboval pomoct s takovým bočním projektem. Od tý doby v tom jedeme spolu.
Hugo: Přesně tak. Jsem vyučenej pánskej krejčí, odjakživa jsme se motal kolem řemesla a postupně ve mě zrála myšlenka na to, že si založím vlastní značku, která by mi dala tvůrčí svobodu. Kameko jsem původně poprosil, jestli by mi nepomohla vymyslet pár střihů, chvilku jsme vzájemně probírali nápady a já jí vzápětí nabídl, jestli do toho nechce jít se mnou.
PainArt: Čím tě tak rychle přesvědčila?
Hugo: Protože je prostě dobrá (směje se). Zjistil jsem, že jsme úplně stejný v tom, že rádi pracujeme rukama a jsme puntičkáři, a zároveň jsme úplně jiný v tom, co se nám líbí. Já mám rád čistý, jednoduchý věci, zatímco Kameko je poznamenaná uměleckou školou a její věci jsou takový načančaný, takže se perfektně doplňujeme.
Kameko: Jak jako poznamenaná? Jak jako načančaný?
Hugo: V tom nejlepším slova smyslu, samozřejmě!
PainArt: Co se dělo potom, co jste se rozhodli založit Hololatex?
Kameko: Přibližně půl roku jsme byli neustále zavřený v dílně, kreslili jsme návrhy, připravovali střihy, řezali a lepili. Bylo to dost intezivní, hlavně ke konci, protože jsme se chtěli představit na festivalu Prague Fetish Weekend. Kromě samotný výroby jsme proto vymýšleli koncept show, pořádali zkoušky, ladili detaily…
Hugo: A protože jsme puntičkáři, tak jsme si to samozřejmě museli sami sobě ztížit a do poslední chvíle jsme měnili drobnosti, protože se nám pořád něco nezdálo dost dobrý…
Kameko: Což je věc, kterou se snažíme prezentovat jako velkou přednost.
PainArt: A je to přednost?
Hugo: Pro nás ne, ale pro zákazníka snad jo. (směje se)
Kameko: Asi tak. Sice občas nespíme, ale na druhou stranu se nemusíme stydět za to, co prodáváme.
PainArt: Dobrá, pojďme teď do současnosti. Chápu správně, že jste nakonec vše stihli a od té doby plně fungujete?
Hugo: Přesně tak. Původně jsme dokonce plánovali, že přímo na pódiu během Fetish Night vytáhnu telefon a slavnostně spustím provoz e-shopu, ale nakonec se to v tom shonu nestihlo a udělali jsme to až později na baru. Ale od tý doby fungujeme, průběžně přidáváme nový produkty, píšeme blog a snažíme se šířit osvětu.
PainArt: U toho se na chvíli zastavme. Na svém webu píšete, cituji: Přispíváme k tomu, aby se latex vymanil ze stereotypů a ztratil nálepku materiálu pro fetišisty. Co si pod tím mám představit?
Hugo: Ono je to tam dál vysvětlený…
Kameko: Stručně řečeno si myslíme, že latex má větší potenciál, než se mu přisuzuje, a byla by škoda ho nevyužít. Jasně, máš tady fetish komunitu, což jsou lidi, co latex nosí kvůli pocitu, ale pak máš taky podstatně větší skupinu lidí, co nejsou fetišisti, ale mohli by ocenit to, jak ten materiál vypadá. A právě ty se snažíme oslovit.
PainArt: Takže cílem je, abychom na ulici běžně potkávali lidi v latexu?
Hugo: Ne, to určitě ne. Nebudeme si lhát, latex není a nikdy nebude materiál na každodenní nošení. Stejně tak není pro každýho v tom smyslu, že se v něm ne úplně každej bude cítit dobře. Nedělejme z něj něco, co není.
Kameko: Na druhou stranu si ale myslíme, že je to zajímavej moderní materiál, kterej si zaslouží větší pozornost, než jaký se mu dostává. Lidi v něm asi fakt nebudou nikdy jezdit do práce, ale na druhou stranu si dokážeme představit, že si ho sebevědomá holka vezme třeba na večírek.
Hugo: Nebo kluk…
Kameko: Nebo kluk. Jak říkal Hugo, není to materiál pro každýho, ale pokud se nám podaří přispět k tomu, že lidi přestanou automaticky vnímat latex jako něco, co nosí jenom úchylové a fetišisti, budeme zcela spokojený.
PainArt: Dobrá, ale jak toho chcete dosáhnout?
Hugo: Tím, že budeme jiný. Nejsme zdaleka první značka latexový módy na světě, dokonce ani v ČR, ale když se podíváš na běžnou nabídku, zpravidla tam najdeš věci, který přesně odpovídají těm stereotypům. Čiší z nich taková ta přímočará sexualita, což není cesta, kterou se chceme vydat.
PainArt: Co myslíš tou přímočarou sexualitou?
Hugo: No, když někdo nabízí třeba catsuit s dírama na prsa a zipem v rozkroku, tak je jasný, k čemu je to určený. On je ten zip teda praktickej i kvůli močení, ale snad si rozumíme. Není to móda, je to rekvizita. Já takový produkty v žádným případě neodsuzuju, jenom říkám, že my klademe na první místo estetickou stránku latexu a snažíme se s naší nabídkou jít směrem k mainstreamu.
Kameko: Přesně tak. Když si u nás zákazníci objednají zakázkovej produkt, kterej bude určenej čistě do ložnice, tak jim ho samozřejmě s radostí vyrobíme, ale naše vlastní návrhy budou vždycky vypadat tak, aby se daly nosit mezi „normálníma“ lidma.
Hugo: Jenom pro upřesnění – my samozřejmě nabízíme taky spodní prádlo, podvazkový pásy a podobně, což si na veřejnost asi nevezmeš. Pokud jde ale o „velký“ věci, tak u nás najdeš spoustu šatů, sukní, topů a dalších produktů, který jsou sice extravagantní z hlediska materiálu, ale současně decentní z hlediska střihu. A přesně tohle vystihuje, co je to Hololatex.
